Before It Ends [L.P. and N.H.]

Část 14.

*o 14 dní později*
Uběhly přesně dva týdny a ani jednou jsme se s Liamem neviděli. Celou dobu byl u sebe v bytě. Kluci ho viděli pouze jednou a to na nahrávání poslední písničky z alba, kterou napsal Liam. A bohužel se náš vztah s Niallem nikam nehnul. Bylo to pořád to stejné a celou dobu jsem ho brala spíš jako nejlepšího kamaráda, když si odmyslíme nějaké ty polibky a takhle. Nevím proč. Vážně chovám nějaké city k Liamovi? To si nemyslím. Jen je to teď těžké a jsem zmatená.
Každopádně dnes mají kluci první koncert s novým albem a zařídili mi hned první řadu. Je to trochu od všech fanynek, takže vlastně takové místo pro kamarády. Protože mezi všemi těmi lidmi bych to nezvládla a nejspíš bych omdlela. Ráno mě probudí zpívající Harry, který si trénuje nějaké písničky.

„Mio, připrav se, za hodinu budeme muset vyjet." řekne hned Harry, když dojdu do kuchyně. Tak brzo?? Vždyť jsem teď vstala.

Rychle si tedy vezmu aspoň banán a jdu si nachystat můj outfit a zkulturnit se. Nebudu lhát, ale jsem strašně nervózní ze setkání s Liamem, po tak dlouhé době. Jelikož mě kluci berou do šaten, tak se mu nevyhnu. Ale na druhou stranu se na něho těším, i když vím, že to nebude jako dříve, tak ho aspoň uvidím.

Jako outfit na dnešní večer jsem si zvolila černý top, který vypadá spíše jako podprsenka, k tomu kratší uplou sukni a vansky. Doplnila jsem to nějakýma šperkama a pustila se do účesu. Vlasy jsem si pouze dala do vysokého culíku, trošku se namalovala a byla jsem připravená odejít. Přesně na čas.

„Wow." řeknou kluci jednohlasně, když vyjdu ze svého pokoje. Všichni už čekali, protože oblečení a všechno dostanou až na místě.

„Mio, vypadáš fakt nádherně." řekne Niall a věnuje mi pusu na čelo. Je pravda, že celé 2 týdny jsem nevylezla z bytu a chodila jsem po domě jako zombie. Takže mě po fakt dlouhé době viděli upravenou.

„Děkuji." řeknu potichu a koukám se mu do očí. Už je to dlouho co jsme se naposledy políbili na rty. Musím říct, že to je mezi námi teď takové zvláštní.

„Tak jedeme." řekne nedočkavý Louis a všichni se vydáme k autu Paula.
Všichni v autě zpívají. Já však pouze koukám na ubíhající krajinu za okny. Mám nepříjemný pocit v žaludku. Myslím, že to je stres. Stres z toho, že za chvíli uvidím Liama. Strašně se toho bojím, co když mě ani nepozdraví. Ne to ne. On takový není.
Harry si všimne, že jsem potichu a chytne mě za ruku. Jeho ruku mu hned stisknu a kouknu se mu do obličeje.

„Jsi v pohodě?" šeptne Harry.

„Jasný. Já jsem jen nervózní z toho, že uvidím Liama." řeknu a smutně sklopím zrak.

„S Liamem jste kamarádi už dost dlouho a myslím, že se přes tuhle maličkost dostanete, třeba vám ten čas bez sebe prospěl." řekne Harry, ale v jeho očích jde vidět, že nevěří tomu co řekl. Protože ten čas mi neprospěl, nevím jak Liamovi, ale mě určitě ne. Nikdy jsem nebyla více smutná, jak tyhle 2 týdny. Nic mu na to už neříkám a dále se koukám z okna. Harryho ruka se však nepohla z místa a stále mě drží. Jeho stisk po chvíli zesílí, aby mi naznačil, že je tady pro mě.

„Tady půjdete chvíli rovně, pak doleva a tam je vaše šatna." řekne nám Paul a následně odejde, protože musí ještě něco vyřídit venku.

„Jasně, díky." odpoví kluci a rozchází se. Pomalým krokem jdu za nimi. Začínám se cítit hrozně. Mám pocit, že se za chvíli pozvracím.
Stojíme před šatnou a jde vidět, že i kluci jsou trochu nervózní. Louis se rozhodne otevřít dveře a vchází dovnitř. Ostatní ho následují, ale já zůstanu stát ve dveřích.

„Paynooo." řeknou kluci a hned ho všichni obejmou. Taky bych ho strašně chtěla obejmout. Už dlouho jsem se necítila tak v bezpečí jako u něho. Všichni ho pozdraví a Liam vypadá šťastně. Ve skutečnosti velmi šťastně. Neberte mě špatně, moc ráda ho takhle vidím, jen mě to překvapilo. Po chvilce se jeho nádherné hnědé oči zastaví na těch mých. Chvíli se na sebe jen koukáme.

„Ahoj Mio." řekne Liam a lehce se usměje, ale v jeho hlase jde stále slyšet zklamání, které jsem slyšela to ráno, když odcházel. Strašně ráda bych ho teď objala, ale bojím se, že by mi objetí neopětoval.

„Ahoj." odpovím tiše a konečně vejdu dovnitř. Z téhle kapku trapné situace nás zachrání Josh a zbytek kluků z kapely.

„Jak se všichni máte?" zeptají se kluci a vchází dovnitř. Josh jde hned ke mně a věnuje mi pevné objetí.

„Vypadalo, žes ho teď hodně potřebovala." řekne Josh potichu a jeho objetí zesílí.

„To bylo jediné, co jsem teď potřebovala." řeknu a zlomí se mi hlas a Josh si toho všimne.

„Všechno bude dobrý, věř mi." řekne, ale stále mě nepouští. Po chvilce se rozhodnu odtáhnout. Josh se na mě usměje, utře mi jednu neposednou slzu, která mi stékala po tváři a jde se přivítat s kluky. Já se odeberu do rohu místnosti, kde se nachází menší gauč.

Do show zbývalo nějakých 30 minut a kluci si procházeli poslední detaily. Probíhaly poslední úpravy oblečení a účesů. Musím říct, že u nich v šatně není nuda. Dělají stejné kraviny jako dělali v roce 2011. Jsou to pořád ti stejní malí kluci, akorát jim přibylo na věku.

„Mio pojď, dovedu tě na místo." řekne Paul. Kluci se na mě otočí a čekají jestli něco řeknu, nejspíš čekají nějaký proslov, já jim však pouze řeknu krátkou větu.

„Uvidíme se v hale." mrknu na ně a jsem na odchodu. Je pravda, že jsem mohla vymyslet něco originálnějšího. To už je teď každopádně jedno.

Když dojdeme do první řady uvidím tam sestry Liama, bráchu od Nialla, sestry od Louiho a pár nějakých jejich kamarádů. Jako první se přivítám s Lottie a dvojčaty, protože si myslím, že k nim mám nejblíže. Následně se přivítám i s ostatními a stojíme u rohu pódia, který je dost blízko.
Za těch 30 minut jsem od Lottie zjistila strašně moc novinek. Třeba jakože si našla přítele a podobné věci. Nějakou dobu jsme si povídaly a smály se na celé kolo. Bylo strašně fajn ji vidět po tak dlouhé době.

Z ničeho nic zhasla všechny světla a to znamená jediné - na stage přichází kluci.

******

Takže nová kapitola je tady. Doufám, že se líbila. Mějte všichni nádherný den. Děkuji všem, kteří mi na příběh dávají hlasy. Moc si toho vážím! x