"Takže, tady na těch stolech bude pití a támhle bude jídlo. Chápete??" už jim tu asi hodinu radím, co kde bude. Sice ta párty bude zítra, protože vedení ve Syco nebere ohledy na to, že by lidé chtěli a hlavně měli trávit vánoční svátky s rodinou a ne na nějaké paáty se zaměstnavatelem, ale rozmluvit si to nenechají.
Je jedenáct hodin dopoledne a já jsem od včerejšího oběda nic nejedla. Nejsem anorektička nebo tak něco, já mám hlad a to hodně velkej. Už jsem si několikrát chtěla dojít pro něco k jídlu do nedalekého starbucksu, ale to bych musela pracovat s někým, kdo se o sebe zvládne alespoň na 20 minut postarat.
To co jsem teď udělala asi nebylo správné, ale už jsem měla vážně hlad. Za chvíli jsem už zase zpátky v té hale, tak budu doufat, že se tam nic za třicet minut, co jsem si byla ve starbucksu pro kafe a muffin, nestalo.
Co to sakra? Oni vážně nemůžou dělat to, co jim někdo řekne bez toho, aby to tu nevypadalo jako po výbuchu atomovky!?!? Všechno co jsem jim řekla, udělali úplně jinak, než měli. Proč já?!! Co jsem komu udělala, že mě takto trestáte?
"Hééj! Uklidněte se! Proč je všechno tady na tý veliký hromadě a ne na těch stolech?!" Ok. Na začátku novýho roku dávám výpověď, protože mi z tohohle jinak opravdu hrábne. Samozřejmě, nikdo mi nemusí odpovídat, já si tu křičím jen tak sama pro sebe. Nejspíš mi tu nikdo neodpoví, jediný štěstí je to, že mám ještě osm hodin to tu dát nějak do pořádku, než si to sem přijde zkontrolovat někdo z vedení, takže buď Simon, Harry nebo Richard.
*
Jídlo, pití, balónky, obsluha u baru, DJ, stoly, židle snad zbývá, už jenom seznam hostů a mám pro dnešek konec, teda až na to, že to sem v osm někdo přijde zkontrolovat, ale na to mám ještě hodinu čas. Seznam hostů, mělo by sem přijít dost velké množství lidí, kteří jsou buď zaměstnáni u Syco music, jsou jejími partnery nebo k tomu prostě nějak patří.
Všechno co mám mít připravené, už mám. Stačí to tu jenom projít a zkontrolovat, že už všichni ty neschopní lidé odešli a jsem tu jenom já sama. Prošla jsem celý sál a nikdo tu není díky bo- Kdo. To. Je?! Ne tady u té práce nemůže jít nic, tak jak má, prostě tu misí být vždy něco navíc co samozřejmě padá na mojí hlavu.
"Ehm... Co tady děláš??" zeptala jsem se slušně, protože jsem po dnešku tak vyčerpaná, že ani skoro nevím, jak se jmenuju.
"Já? Spíš ty ne? Nebo já sem jdu zítra na párty, tak jsem si to tu chtěl obhlídnout. Jestli teda nevadí." Oh bože ne. Vážně tu budou takovýhle lidé celý zítřejší večer?
"Já to tady celé organizuju. Můžeš mi prosím říct, kdo jsi? Nebo mi to neříkej a raději odejdi, protože kvůli tobě nechci mít problémy z toho, že si sem 'někoho tahám'..." Ušklíbla jsem se na něj a šla jsem směrem ke dveřím, ale když jsem okolo něj procházela, tak mě chytil za zápěstí a otočil zpět k sobě.
"Jsem Harry. Harry Styles." Usmál se na mě. Úsměv má dokonalý, ale nesmím zapomenout na to, že já nerandím, jak kvůli práci, tak kvůli tomu so se mi stalo na střední, ale o tom až později.
"Ahaaaa. Jo, Tak už můžeš jít Harry. Těšilo mě." snažila jsem se ho vystrčit ze dveří. Když jsem ho konečně vystrkala ven tak se na mě znovu otočil. Myslím, že se z něj zblázním.
"Mě taky těšilo, ale neznám tvé jméno." No co s ním nadělám. Stejně by se ho zítra dozvěděl.
"Jmenuju se, Stephani Horan. Přeji hezkou noc." Usmála jsem se na něj. Čekala jsem, že mi nějak odpoví, ale on tam stál a koukal na mě jako na zjevení. Po chvíli mi to už začalo vadit a začala jsem se smát.
*Harryho pohled*
"Čemu se směješ? P-počkej, říkala jsi Horan nebo se mi to jen zdálo?" Vážně nevím, čemu se smála, ale vím, že její smích je pohlazení pro moji duši. Znám jí asi deset minut, ale přijde mi, jako by, jsme se znali už několik let a já jí mohl říct všechno o sobě.
"Tomu jak si na mě koukal, jako na zjevení." Nepřestávala se smát, ale co se mi diví, když je její příjmení Horan?! Nevím nic o tom, že má Niall sestru. Přeci by se o ní zmínil ne?
"Jo. Promiň já jen, že... no to je jedno, už musím. Budeš tu zítra?" musel jsem se jí zeptat, byla tak krásná a zranitelná, ale už od pohledu vypadala na to, že si dokáže vytvořit respekt.
"Jo budu, pořádám to tu a musím tu na to tím pádem i dohlédnout moulo." zase ten její smích, já ho miluju. "Tak Ahoj Harry." Nechce se mi odsud pryč. Teda domů, ale pryč od ní.
"Ahoj, zítra se uvidíme Stephani." Jen co jsem to dořekl, tak zavřela dveře a už jsem ji neviděl. Teď už mám jen jeden jediný cíl - jet se zeptat našeho Niallera jestli má sestru nebo jestli zná nějakou Stephani Horan.
*
"Jsem domááááá!!!" někdy si říkám, jestli je potřeba mít tak velkej barák, ale jen co si sem někdo někoho přivede, tak jsem za to rád. "Hej pojďte dolů, potřebuju se vás na něco zeptat!" Nic. Samozřejmě. No nic, teď mi jich bude opravdu líto, ale nic jiného mi nezbývá. "Mám jídlo!!! a ano Louisi, mám i mrkve!!!" ani ne do pěti vteřin slyším hrozný dupot po schodech.
"Hej. Si strašnej, žádný jídlo tady nemáš!!" samozřejmě náš nenažraný Niall se musel ozvat.
"Sorry kámo, ale musím se vás, no vlastně tebe, na něco zeptat."
"Jestli se chceš na něco ptát Nialla, tak si nás nemusel volat všechny." promiň Zayne, vážně mi to je moc líto. Musel jsem se ušklíbnout nad mojí poznámkou, kterou raději nebudu říkat nahlas.
"No ono jde o nás všechny. Nialle, znáš nějakou Stephani Horan??" Všichni se na mě koukali jako na blázna, ale Niall byl ze všech překvapený asi nejvíc.
"No, já nevim. Proč to chceš vědět?" Proboha Nialle, ty mi nemůžeš říct 'ano' nebo 'ne', ty to prostě musíš takhle obcházet.
"No, jak jsem se jel podívat, do toho sálu kam zítra jdeme na tu párty, tak tam byla holka a jmenuje se Stephani Horan, ale třeba je to jenom shoda jmen. No, i když, měla trochu irský přízvuk." Musel jsem to uznat, irský přízvuk měla, ale nebyl tak výrazný a u ní byl naprosto dokonalý.
Pozn. autorky: Tam tadadááá. První díl u nové povídky, která bude trvat po čas vánoc. co si myslíte o Steph? Bude to Niallova sestra nebo něco jiného? tipy do komentu :))... prosím vote a koment. Love ya <3 *Brunette
ČTEŠ
Christmas with you, my Brother.
FanfictionPRÁCE. STRES. LÁSKA. PŘEKVAPENÍ. ZKLAMÁNÍ. To vše v tomto příběhu. Čtěte a dozvíte se více.