Dvůr údivu a utrpení [ACOTAR FF] -pozastaveno

5. Suriel

Dioltas

   Takový krásný den a já jsem zalezlá v sídle. Už zase. Rozhodla jsem se to tady do detailů prozkoumat a zjistit, co se tu za těch 400 let změnilo. Zrovna procházím kolem lucienových komnat a zaslechnu hovor. Podle hlasů Lucien a....Feyre? Co tam ta dělá? Vím, že se to dělat nemá, ale nemáte ani zdání, kolik jsem se toho odposlouchávaním dozvěděla. Přijdu blíž a přitisknu své smrtelné ucho na dveře.

   ,,Kdybys ale byl Suriel, jak bych tě mohla polapit?" zeptala se ho Feyre. To chce chytit suriela? Blázní, nebo co? Asi má sebevražedné sklony. Musím tam jít s ní, nemůžu ji nechat zemřít, na to je moc brzo. Stejně by se mi hodily odpovědi na pár otázek.

   ,,Pravděpodobně bych měl v oblibě háje mladých bříz v západním lese a čerstvě zaříznutá kuřata a asi bych byl tak chtivý, že bych si nevšiml pytláckého oka uvázaného u stromu, které by mi znehybnilo nohy." odpoví jí. Zaříznuté kuře, vážně? Kdo takhle chytá Suriela? No, asi Lucien, ale to nebudeme teď řešit.

   ,,Hm. Asi se mi zamlouváš víc jako vznešená víla." řekla mu.

   ,,Kdybych byl dost šílený a pitomý, abych se vydal hledat Suriely, vzal bych si luk a toulec a možná nůž, jako je tento." slyšela jsem skřípot nože. ,,A až bych Suriela osvobodil, uháněl bych, jako bych měl v patách celé peklo, k nejbližší tekoucí vodě, kterou k smrti neradi překračují." dodal. Alespoň nějaká normální rada. Vzdálila jsem se od dveří a přesunula se do svých komnat. Rychle jsem popadla luk, toulec s šípy a pár dýk, které jsem si zastrčila do bandalíru a začala hledat nějaké staré obečení, které bych Surielovi mohla dát. Po pár minutách čekání jsem už podruhé slyšela cvaknout zámek feyřiných komnat.

   Chvíli jsem se zdržela a vyrazila rychlým krokem za ní. Po tom, co jsme došly k březovému háji, Feyre položila oko, dala dovnitř kuře, které vzala z kuchyně a posadila se na strom. Já se usadila do větví stromu dostatečně daleko od Feyre, ale zároveň tak, abych mohla v případě nebezpečí včas zakročit. Čekání se vyplatilo. Všechny zvuky v lese utichly. A pak se ozvalo zapraskání, švihnutí a dutý, zuřivý výkřik. Suriel se chytl do pasti. Feyre sešplhala ze stromu a s lukem se za ním vydala. Já dál vyčkávala. Feyre se ho ptala na různé otázky. jestli je nějaká možnost se vrátit domů. Co ví o Taminovi a co se dá dělat ohledně nákazy. Takže Amaranthy. Napřímila jsem se a snažila se pochopit jeho odpověď na poslední z otázek.

   ,,Zůstaň s vladařem lidská ženo." řekl. Jenže přece nemůže myslet Tamlina. Suriel řekl, že prý ji vladař ochrání, že s ním bude v bezpečí. To určitě. Tamlin nedokáže ochránit sám sebe, natož někoho dalšího. Co když myslí jiného vladaře? Je to jedna z mnoha možností. V tu chvíli se na palouku mezi břízami objevili čtyři bytosti stvořené ze stínů, nenávisti a hniloby. Nágové.

***
Ahojte u další kapitoly. Myslíte, že se Dio stihne také Suriela zeptat na pár otázek? Popřípadě jakých? Loučí se s vámi.

Vaše Lara.

505 slov