Dvůr údivu a utrpení [ACOTAR FF] -pozastaveno

15. Hádanka a první úkol

Dioltas

To, že jsem Tamlinova sestra mě uchránilo od toho, aby mě Amarantha zavřela do cely. Feyre takové štěstí neměla. Navíc byla vyřknuta ta hádanka, kterou je téměř nemožné uhodnout. Já mohu jen tipovat. Zanedlouho bude úplněk a s ním přijde první úkol. Víly už si začaly vsázet. Jenže já nemohla. I když jsem se mohla volně pohybovat, byla jsem sledována na každém kroku. Jestli chci Feyre pomoci, nesmím vyvolávat jakékoli podezření.

Zèpherin

Dnes je první úkol, který vymyslela Amarantha a já absolutně netuším, jestli to ta holka přežije. Bude to boj. Doslova. Feyre před chvílí přivedli a strčili do bahnitého bludiště ve kterém na ni vypustili Middengarda. Obrovského červa. A ona ho musí zabít.

Feyre si zrovna zabodla do předloktí kus kosti. Dioltas se v tu chvíli zvedla ze své židle a s křikem jí chtěla vyběhnout na pomoc. Kdyby ji něco nezastavilo. Nebo spíše někdo. Strnule stála na místě s otevřenými ústy ze kterých nevycházela ani hláska. Dělám to sice nerada, ale poté by za to zaplatila. Donutila jsem jí pomocí myšlenky jít si sednout zpět na své místo vedle Variana. Nenávistně se po zbytek úkolu, který naštěstí Feyre přežila, dívala na Rhysanda, který o ničem nevěděl.

____

Dioltas

Matko, smiluj se nad Rhysandem, protože mám chuť ho ihned, co se mi dostane pod ruku, uškrtit. Jak si mohl dovolit nabourat se mi do mysli a zastavit mě!? Snad je to můj život, ne jeho a Feyre kvůli němu pravděpodobně zemře na infekci. Plná vzteku procházím chodbami směrem k celám. Alespoň jí tu ruku spravím teď. Jenže co se nestane. Narazím na něj před Feyřinou celou.

"Co tady děláš?" zasyčím na něj.

"Na to samé bych se mohl zeptat tebe." odvětil klidně a dodal: "Uzdravil jsem Feyre ruku."

"Nemusel ses namáhat, udělala bych to sama a navíc mnohem dříve, kdyby jsi mě nezastavil!" zvýšila jsem hlas.

"O čem to mluvíš?" vypadal zmateně.

"Tak ty nevíš jo? Nikdo jiný tady Daemati není."

"Netuším, co se stalo, nebo kdo to udělal, ale já ne. Přísahám."

Můj pohár trpělivosti v tu chvíli přetekl. Má ruka letěla rychleji, než jsem myslela a s plesknutím dopadla na jeho tvář. Rhysova hlava se pod tou silou otočila doleva.

"Co se to tu děje?" ozvalo se za námi.

"Nic vážného, už jsme na odchodu, Deneris." řekl Rhys, nasadil svou obvyklou chladnou masku a odešel. Deneris za ním prudce otočila hlavou a tím se jí objevilo tetování na pravé straně krku. Tetování, které jsem až moc dobře znala, protože to samé jsem měla i já. Otočila se zpět na mě.

"A ty by jsi měla také jít, než tě tady někdo najde." prohlásila a pomalu se vzdalovala od místa, kde jsem ztuhle stála. To tetování mají v celém Prythianu pouze dvě osoby, já a Zèpherin. Na Calanmai se mi zdála povědomá, no bodejť by ne, když ji považuji za svou sestru. Prakticky mě vychovala. To by vysvětlovalo tu Rhysovu nechápavost, udělala to Zèph, nikoliv on. Je také Daemati. Konečně po tolika letech jsem ji našla.

***
V mediích tetování (vlastní tvorba). O prázdninách netuším jak budou kapitoly, protože za týden jedu na tábor a nebudu mít dva týdny WiFi. Vlastně ani elektřinu, takže nebudu mít jak vydat kapitolu. No uvidíme. Loučí se s vámi,

Vaše Lara

541 slov