TICCI TOBY

...

To bylo vše, o čem přemýšlel. V podvědomí si přehrával celý incident, který si pamatoval do doby, než omdlel, znovu a znovu. Toby měl štěstí, které však jeho sestře chybělo. Když pomyslel na svou sestřičku, nedokázal se ubránit slzám. Přehrávaly se mu strašlivé vzpomínky. Její křik, který ustal, když předek auta naboural. Všechno na chvíli zčernalo, než Toby otevřel oči a spatřil tělo své sestry, jejíž čelo bylo plné střepů a její boky a nohy byly rozdrceny pod tíhou volantu, její hruď podepřená pozdě spuštěným airbagem. To bylo naposled, kdy spatřil svou milovanou starší sestru.

Cesta domů se zdála nekonečná. Trvala tak dlouho, protože se matka chtěla hynout místu nehody. Jakmile se objevili v povědomém sousedství, byli oba naprosto připravení vystoupit z auta a znovu vkročit do svého domova. Bylo to postarší sousedství s malými domky namačkanými vedle sebe. Auto zastavilo před malým modrým domkem s bílými okenními rámy. Oba si rychle všimli starého vozidla zaparkovaného před domem a povědomé postavy stojící před ním. Tobyho rychle dostihl vztek a frustrace, když spatřil svého otce. Jeho otce, který u toho nebyl.

Jeho matka zaparkovala auto vedle něj, vypnula motor a připravovala se na vystoupení z auta a na konverzaci se svým manželem.

"Co tu dělá?" řekl Toby potichu a podíval se na svou matku, která zrovna otevřela dveře auta.

"Je to tvůj otec, Toby, je tady, protože tě chce vidět," odpověděla jeho matka monotónním hlasem, když se snažila, aby se jí hlas netřásl.

"Ale aby zajel do nemocnice, než Lyra zemřela, to ne," zamračil se Toby a dál koukal z okénka.

"Byl tu noc opilý, drahoušku, nemohl přeci řídit-"

"Jo, a kdy není?" Toby otevřel dveře dřív, než jeho matka a vyskočil z auta, kde se setkal s pohledem svého otce a sklopil hlavu s podrážděným výrazem.
...