TICCI TOBY

...

Toby se oklepal a po zádech mu přelétl mráz, otočil hlavu k oknu ve dveřích, kde to spatřil. Temnou postavu bez obličeje, která ho pozorovala. Zíral na ní s vytřeštěnýma očima, zatímco zvonění bylo stále hlasitější, než ho najednou doktorka probudila z transu.

"Toby!" vykřikla. Toby vyskočil, spadl bokem ze židle a odcouval do kouta. Doktorka Oliverová se zvedla a držela se podložku u hrudi. V očích měla výraz překvapení. Toby se jí podíval znovu do očí, zatímco zhluboka oddechoval a sem tam sebou škubnul.

Tu noc ležel Toby ve své posteli. Klížily se mu oči, zatímco zíral do stropu. Už pomalu usínal, když tu ho znovu probudily kroky na chodbě. Posadil se a zíral na dveře, které byly otevřené. Nebylo rozsvíceno, všechno bylo osvíceno pouze modrou září měsíce, která procházela jeho oknem. Zvedl se a pomalu došel ke dveřím, když se mu najednou ony dveře, které byly doteď otevřené, zabouchly před nosem. Zalapal po dechu a upadl. Začal zhluboka dýchat a vytřeštil oči. Počkal pár sekund a pak se znovu zvednul. Natáhl svou obmotanou ruku ke studené klice a otevřel dveře. Vyhlédl do temné chodby a po špičkách vyťapal ven. Okno na konci chodby umožňovalo letmé osvícení temnoty v chodbě, které mu poskytlo bezpečí při sbíhání schodů. Všude kolem něj byly slyšet kroky, vzdálený smích doplněný ťapkáním malých nožiček, které znělo jako malé dítě, které se chichotalo a pobíhalo kolem. Chodba byla delší, než si jí pamatoval. Jako by byla nekonečná… jako cesta domů z nemocnice. Slyšel zaskřípání dveří.

"Mami?" zvolal třesoucím se hlasem. Najednou se dveře za ním zabouchly a on znovu vyskočil a otočil se. Za ním se ozvalo strašidelné zasténání, které mu znělo jako kvákání žáby. Otočil se, jak nejrychleji mohl a najednou byl tváří v tvář své mrtvé sestře. Její oči byly celé bílé, její kůže bledá, pravá strana její čelisti držela na jediném svalu, z čela jí trčely střepy a po tváři jí stékala černá krev, její blonďaté vlasy byly v culíku, jako je nosila pořád a na sobě měla šedé triko a atletické kraťasy, které byly umazané a potřísněné krví.

Její nohy byly ohnuté v úhlu, ve kterých by neměly být. Stála tam a vydávala kvákavý zvuk sotva pár centimetrů od Tobyho obličeje. Toby se lekl a znovu spadl.

"Áá!" začal od ní couvat, ale nedokázal od ní odvrátit zrak, od těch prázdných, mrtvých očí. Couval, dokud do něčeho nenarazil. Zarazil se. Najednou vše utichlo až na jeho hluboké dýchání a pláč. Pomalu zvedl hlavu, jen aby se setkal s prázdným obličejem postavy, která se nad ním skláněla. Za jeho temným tělem byly řady dětí, od pohledu odhadem od tří do deseti let, jejich oči kompletně černé a z jejich očí stékala černá krev. Vykřikl a zvedl se, jak nejrychleji mohl, jen aby zakopl o chapadla, která se mu obmotala kolem kotníků. Spadl rovnou na břicho a vyrazil si dech. Snažil se vykřiknout, ale nevypadla z něj jediná hláska. Zasípal a potom všechno zčernalo. Toby se rychle probral. Zaječel a rychle se posadil a rychle oddechoval. Zasípal a držel si své obmotané ruce u hrudi. Byl to jenom sen… jenom sen. Znovu si lehnul a převalil se na bok. Připadalo mu, jako by mu najednou z hrudi spadlo obrovské závaží. Zvedl se a dobelhal se k oknu. Nic tam nebylo. Nikdo tam nestál. Žádní duchové. Žádné postavy. Nic.
...