TICCI TOBY

...

"No, dobré ráno, ospalče, už jsem si myslela, že nevstaneš," přivítala ho zdrženlivým úsměvem. Toby se pomalu otočil, aby se podíval na hodiny a zjistil, že už bylo 12:30. "Udělala jsem ti snídani, ale už vystydla. Chtěla jsem tě jít vzbudit, ale řekla jsem si, že se potřebuješ vyspat," její výraz přešel z veselého obličeje do ustaraného, když jí její syn neodpovídal. "Jsi v pořádku?"

Toby se dopotácel na židli vedle svého otce. Připadalo mi, jako by k němu byly uvázány provázky a on se vůbec nedokázal ovládat. Viděl všechno normálně, ale jeho hlava mu to prostě nechtěla brát. Natáhl se k ruce jeho otce, ale ta ho jen plaskla. Otec se k němu rychle otočil.

"Nesahej na mě, kluku!" zaječel.

Jeho matka se hned zvedla. "Dobrá, tak dost! To nám tu ještě scházelo!"

Dny ubíhaly dál. Connie většinu času uklízela dům a její nerudný manžel ji neustále poroučel. Úplně stejně, jako to bylo před nehodou. Toby víceméně neopouštěl svůj pokoj. Jen seděl u své postele a klepal se. Stále o něčem bloumal, ale témata se mu v hlavě měnila tak rychle, že si žádné pořádně nepamatoval. Procházel se po svém pokoji jako zvíře v kleci, nebo se díval z okna. Takže tento nezdravý cyklus pokračoval dál. Connie byla stále bez větších protestů submisivní vůči svému manželovi a Toby zůstával ve svém pokoji.

Než si stačil uvědomit, co dělá, začal si odkousávat maso z prstů. Žužlal své prsty, dokud nezačaly krvácet. Když ho přitom přistihla matka, měla šílenou reakci. Odtáhla ho dolů, popadla lékárničku a prsty mu obmotala. Od té doby ho nespouštěla z očí. Izoloval se tak moc, že začal nesnášet, když musel být s někým jiným. I jeho paměť začala zaostávat. Přestal si pamatovat, co se stalo před několika minutami, hodinami, dni, a tak dále. Z ničeho nic začal říkat nesmysly, které se vůbec netýkaly tématu konverzace. Vždycky to bylo o tom, jak viděl divné věci, jako žraloci v umyvadle, když myl nádobí, že slyší cvrčky ve svém polštáři a že když se dívá z okna, tak vidí duchy. Všechny tyhle nesmysly ho dovedly až k psychiatrovi. Jeho matka už nevěděla co dál, takže se rozhodla, že pro něj bude nejlepší si promluvit s profesionálem. Connie vešla s Tobym do budovy, kde ho držela za ruku a vedla ho. Došli k recepci, kde si matka začala povídat s recepční.

"Paní Rogersová?" zeptala se slečna.

"Ano, to jsem já," Connie přikývla, "přišli jsme za doktorkou Oliverovou, jsem tu s Tobym Rogersem."
...