TICCI TOBY

...

"Ano, tudy," slečna se zvedla a zavedla je do dlouhé chodby. Toby si prohlížel zarámované obrazy na zdech a zaposlouchal se do klapání podpatků na dřevěné podlaze. Otevřela dveře do místnosti, kde byl stůl a dvě židle. "Pokuste se ho prosím na několik minut posadit, já dojdu pro doktorku," usmála se a nechala otevřené dveře. Toby se dopotácel do místnosti a sedl si ke stolu. Ohlédl se na svou matku a slečna venku pomalu zavřela dveře. Rozhlédl se po místnosti, než začal kousat do obvazů na své ruce, aby se je pokusil odmotat, ale byl vyrušen otevřením dveří, když do místnosti vstoupila mladá žena s černo bílými puntíkovanými šaty a blonďatými vlasy, zatímco v rukou držela podložku s papíry a propisku.

"Toby?" zeptala se s úsměvem. Toby se na ní otočil a přikývnul. "Ráda tě poznávám, Toby, já jsem doktorka Oliverová," natáhla ruku, aby si s ním mohla potřást, ale zdrženlivě ji zase odtáhla, když si všimla jeho obvázaných rukou. "Ou," usmála se nervózně, pročistila si krk a posadila se na židli za stolem naproti němu. "Takže, zeptám se tě na několik otázek a chci, abys na ně odpověděl, jak nejpravdivěji můžeš, dobře?" Položila podložku na stůl. Toby pomalu přikývl a nechal své obvázané ruce v klíně.

"Kolik ti je, Toby?"

"17," odpověděl potichu. Zapsala si to na papír na podložce.

"Jak zní celé tvé jméno?"

"Toby Erin Rogers."

"Kdy máš narozeniny?"

"28. dubna."

"Kdo všechno je v tvé rodině?" Toby se na chvíli zarazil, než odpověděl.

"Moje mamka, můj táta a…" zastavil se, "m-moje sestra."

"Slyšela jsem, co se stalo tvé sestře… je mi to moc líto," nasadila doktorka smutný výraz. Toby přikývl. "Pamatuješ si něco z té bouračky, Toby?" Toby od ní odvrátil zrak. Jeho mysl byla na chvíli prázdná. Podíval se do svého klína a z ničeho nic mu začalo zvonit v uších. Vytřeštil oči a zdálo se, jako by zmrznul na místě.

"Toby?" zeptala se psychiatrička. "Toby, posloucháš mě?"
...