TICCI TOBY

...

Vystoupila i jeho matka, pohlédla na svého muže a obešla auto. Jeho otec roztáhnul ruce, protože čekal, že ho manželka obejme, ale ta okolo něj jen prošla a položila ruku okolo Tobyho ramen a řekla mu, aby šel zatím dovnitř.

"Connie," začal její manžel chraplavým hlasem, "dneska žádné uvítací objetí?" Ta však jeho vlezlá slova ignorovala a prošla okolo něj se svým synem pod svou rukou. "Hej, je mu už 16, umí chodit sám," začal je oba následovat dovnitř.

"Je mu 17," Ohlédla se na něj Connie, otevřela vchodové dveře a vešla dovnitř. "Toby, co říkáš na to, že bychom tě odvedli do tvého pokoje, aby sis odpočinul? Potom pro tebe zase přijdu, až bude hotová večeře-"

"Ne, je mi 16, umím chodit sám," řekl Toby sarkasticky, ohlédl se rychle na svého otce a pak rychle vyběhl schody nahoru a práskl za sebou dveřmi do svého pokoje. Jeho malý pokoj toho moc neměl. Jen malou postel, komodu, okno a jeho místnost měla pár zarámovaných obrazů jeho rodiny, ještě když to byla rodina. To bylo, než se z jeho otce stal alkoholik a začal se ke všem chovat agresivně. Pamatoval si, že když se jednou hádali, popadl jeho matku za vlasy a shodil jí k zemi, a když se je Lyra snažila rozdělit od sebe, strčil do ní a ona si narazila záda o roh kuchyňské linky. Toby by mu nikdy nedokázal odpustit za to, co provedl jeho matce a sestře. Nikdy.

Tobymu bylo jedno, jak moc ho otec mlátil, stejně nic necítil, jediné, co ho trápilo, bylo, jak úmyslně ubližoval dvěma osobám, na kterých mu v životě záleželo. A když byl v nemocnici, kde jeho sestra vydala svých pár posledních dechů, jediný, kdo tam nespěchal, byl právě on. Toby došel k oknu a vyhlédl do ulice. Mohl by přísahat, že vždycky v koutku oka něco viděl, ale vždycky to svedl na vedlejší účinky jeho léků. Když byla večeře hotová a jeho matka ho zavolala, seběhl zase dolů a s nevolí se posadil naproti svému otci, mezi matku a prázdnou židli. Během večeře bylo ticho, ale Toby odmítal jíst. Místo toho neustále pozoroval svého otce.

Jeho matka ho při tom přistihla a rychle do něj šťouchla loktem. Toby se na ní rychle ohlédl a pak sklopil zrak ke svému jídlu, kterého se ještě ani nedotkl.

Toby si lehl do postele, přehodil si deku přes hlavu a koukal z okna. Byl sice unavený, ale nedokázal usnout. Nemohl, bylo hodně věcí, o kterých mohl přemýšlet. Uvažoval, jestli přijmout radu své matky a svému otci odpustit, nebo v sobě dál proti němu držet zlost. Jeho dveře zavrzaly a do jeho pokoje vstoupila jeho matka a sedla si na kraj jeho postele. Natáhla ruku a podrbala ho na zádech, která jí byla vystavena.
...