TICCI TOBY

...

"Vím, že je to pro tebe těžké Toby, ale slibuji, že všechno bude lepší," řekla konejšivě.

"Kdy odejde?" zeptal se nevinně Toby třesoucím se hlasem. Connie sklopila zrak ke svým chodidlům.

"To nevím zlatíčko, zatím tu chce zůstat," odpověděla. Toby už nepokračoval. Jen dál koukal do zdi a držel si pochroumanou ruku u hrudi. Po několika minutách ticha si jeho matka povzdechla, dala mu pusu na tvář a zvedla se, aby mohla z pokoje odejít. "Dobrou noc," řekla a zavřela dveře.

Hodiny ubíhaly pomalu a Toby nemohl usnout a neustále se převaloval. Jakmile nechal svou mysl si dělat co chtěla, uslyšel skřípání pneumatik, křik jeho sestry a on se mohl jen schoulit na své posteli. Odhodil deku, lehl si na záda a přitáhl si k obličeji polštář, do kterého začal brečet. Cítil, jak se mu zvedá a zase klesá hrudník s každým následujícím vzlykem. Slyšel své vlastní politováníhodné kvílení. Kdyby si nedržel polštář u obličeje, určitě by začal hlasitě ječet. Po několika sekundách odhodil i polštář a posadil se, shrbený, s hlavou opřenou a ztěžka dýchal, zatímco mu po tvářích tekly slzy. Nedokázal se pláči nijak bránit. Snažil se se udržet v tichosti, ale nedokázal se bránit kňučení a vzlykům. Nadechl se, zvednul se z postele, obešel postel a došel ke svému oknu, u kterého se zastavil a párkrát se zhluboka nadechnul, aby se uklidnil. Promnul si oči a zadíval se na skupinku vysokých borovic na druhé straně ulice. Najednou se zarazil a zaměřil se jen na něco pod lampou. Začalo mu zvonit v uších a nedokázal odvrátit zrak. Pod lampou stála bytost, která byla sotva a dvě stopy nižší než lampa samotná, podél těla měla dlouhé ruce a pozorovala Tobyho svýma neexistujícíma očima. Celkově ta postava neměla žádný obličej. Žádné oči, žádná pusa, žádný nos, a přesto Tobymu zírala přímo do nitra jeho duše. Zvonění v jeho uších bylo stále hlasitější a hlasitější, dokud všechno nezčernalo. Další ráno se Toby probral u sebe v posteli. Cítil se jinak. Nebyl vůbec unavený a když se konečně naplno probral, připadal si, jako by ležel celé hodiny vzhůru. Hlavou se mu neproháněly žádné myšlenky. Sedl si a došoupal se ke zdi, ale jakmile se zvednul, zamotala se mu hlava.

Dopotácel se až ke dveřím a seběhl schody dolů. Jeho rodiče zrovna seděli u stolu, jeho otec sledoval minitelevizi na lince, zatímco jeho matka četla noviny. Rychle se ohlédla, když zaregistrovala Tobyho přítomnost.
...