Shingeki no Kyojin - ZTRACENÁ V ZAPOMNĚNÍ

Jizvy

Zběsilý zpěv ranních ptáčků, kteří shánějí jídlo pro své mladé, mě probudil z mého poklidného spánku. Lehká dečka, která mě měla v noci chránit před duchy, se momentálně válí na zemi. Jakmile jsem si sedla, podívala jsem se směrem doprava, abych mohla určit podle slunce, kolik bude přibližně hodin. To se mi bohužel určit nepodařilo, jelikož jsem slunce neviděla vůbec. To je ještě tma? Jsem spala jen tři hodiny nebo co? Je to možné, když pomyslím na celý včerejšek, tak jsem jenom uklízela a jela na koni. Nemám si od čeho odpočinout. Jen doufám, že mi můj krátký spánek nenaruší dnešek. Poté, co Hanji udělá na Erenovi pár pokusů, mám být na řadě já s mými vzpomínkami. Snad to uteče rychle.

Vstanu z postele a jdu si otevřít okno, jelikož je tu dost dusno. Položím ruku na kliku okenice, zatáhnu a užívám si ranní vánek. Není až taková tma, jelikož v dáli mohu zahlédnout červánky. Hádám, že bude kolem páté ranní. Má víčka se ještě očividně neprobudila, jelikož se mi občas padají. Automaticky si promnu oči, přičemž zjistím, že mám strašně mastný obličej. Eh, to je hnus. Kde se tu mohu umýt? Hádám, že umývárna bude na záchodě, jenže kde je ten záchod? Když jsem v noci procházela po sídle, viděla jsem jenom dveře jedny jako druhé. Žádné označení, žádný nápis, nic. Jak to tu mám asi najít? Chjoo...to bude zase otrava to hledat.

Ještě před tím, než se vydám na průzkum, musím si obléct nějaké oblečení. Bohužel jsem zatím jen o svém tričku s kraťasy, tak si je chci co nejméně ušpinit, tudíž mi nezbývalo nic jiného, než spát úplně nahá. Moje vzpomínky na včerejší převlékání mi pořád běhají hlavou. Jakmile jsem si kalhoty, okamžitě jsem si všimla jizev, které se nepravidelně rozprostírají po mých tříslech nebezpečně blízko toho místa. Má zvědavost mi nedala, tak jsem si sundala i tričko. Naneštěstí to u těch tříslech nekončí, jelikož jedna další jizva leží na mém celém břiše. Nevypadá to, jako by mě někdo řízl, spíše to je něco jako velká popálenina nebo puchýř. Bojím se, že nějaké podobné jizvy budu mít i na zádech. 

Zajímalo by mě, co se mi to stalo. Radši si toho nebudu všímat, stejně to není až tak důležité. Třeba jsem se dostala kdysi do nějaké potyčky a vyvázla jsem z toho takto.

Moje oblečení je pohozené na skříni v jedné z poliček. Očividně jsem byla moc líná, abych si to srovnala. Nu což, teď se musím postarat o hygienu a jídlo. Mám celkem hlad.

Jakmile jsem se převlékla, vydala jsem se z pokoje hledat záchod s koupelnou. Teď stojím ve spodním patře před místností, ve které jsem v noci potkala Hanji a nevěřícně poslouchám její hlas. To ještě ti dva nešli spát? Jak chce po Erenovi potom ty pokusy? Je blázen nebo co? 

„Hanji, jak chceš po Erenovi, aby ti asistoval při pokusech? Však se podívej, jak vypadá." řeknu v klidu poté, co vstoupím do jídelny. Hanji se na mě jen nechápavě podívá, mezitím co Eren mě z únavy ani nezaregistroval. Je mi ho tak trochu líto, avšak měl si sám říct, že chce spát. Je to taky jeho blbost. Na jeho věk se chová dost dětinsky.

„Ale prosím tě, však Erena moje pokusy zajímají, ještě chvilku a skončím." zachichotala se a pokračovala: „Co, že jsi tak brzo vzhůru? Obyčejně se jako první probudí kapitán Levi. No to je jedno, pokud máš hlad, tak když vejdeš do místnosti hned vedle, vstoupíš do kuchyně. Tam si můžeš udělat černý čaj a něco k jídlu." řekla mi a otočila se zpět k Erenovi.

„Já bych se potřebovala spíš vykoupat." řeknu doufajíc v odpověď.

„Na konci uličky jsou záchody s koupelnami, akorát v posledním patře nejsou. Budeš muset chodit do těch spodních pater." řekla mi. Skvělé, teď se mohu jít koupat. Nemám ráda, když jsem špinavá. Je to nechutné.

Jakmile vstoupím do koupelny, všimnu si starých, přesto čistých koupelových hadic a dvou záchodů. Vše je to tu čisté. Hádám že díky Levimu a celému včerejšímu úklidu.

Sundám si tričko, kraťasy, vyzuji se a pustím si teplou vodu. Náramně si to užívám, tu čistotu, to teplo, avšak do té doby, než se kapky vody dostanou na má záda. Na jistých místech mě to začne strašně štípat. Dá se to samozřejmě vydržet, avšak mě zajímá, co se to děje. Nedaleko sprch je jedno velké zrcadlo, snad si na záda uvidím. Vypnu vodu a namířím si to přímo až k zrcadlu. Je trošku šmouhaté, ale to nejspíš bude kvůli vlhkosti, která se tu nachází. Stoupnu si před zrcadlo a nasměruji svá záda tak, abych si na ně viděla a nemusela bych si při tom vykroutit krkem. Trochu se zděsím, jakmile si všimnu několik velikých jizev rozprostírajíc se přes má celá záda. Jsou sice tenké, ale dost bolestivé a červené. Co se mi to ksakru stalo? Tohle nevypadá na žádný boj. To je, jako bych byla někým týraná nebo mučená. Čím víc toho na sobě vidím, tím méně chci znát svojí minulost. Jestli ten sen byla doopravdy vzpomínka, tak to bude nejspíš kvůli tomu chlapovi, před kterým jsem stála jenom ve spodním prádle. Ne, nechci vědět, co se to se mnou stalo. 

Po vykoupání a překonání té štiplavé bolesti jsem se vydala přímo do kuchyně. Nemám ráda, když jsem hladová. V kuchyni to vypadá dost dobře. Je tu pec, linka, dřez i lednice. Jako první se podívám do lednice, jenže tam krom menšího masa, zeleniny, másla a mléka vůbec nic nebylo. Hned vedle lednice je skříň, tam by mohlo něco být. Otevřu jí a prohlížím si poličky s černým čajem, džemy, chléb a koření. Na snídani tu kromě chleba nic není. No, nebudu si stěžovat, stále lepší než nic.

Poté, co jsem si v kuchyni vyčarovala chleba s máslem a černý čaj, vydala jsem se do jídelny. Hanji tam s Erenem pořád byli. Nu což, její chyba, když s ní Eren nebude spolupracovat. Nechám ji být. Když se rozhlédnu po místnosti, nachází se tu celkem dost stolů. Na to, že je jich jen pár tu mají místa až dost. Vydám se na druhou stranu od Hanji a Erena, protože nemám zapotřebí slyšet ty nechutnosti, které prováděla titánům. Posadím se někam dozadu a užívám si svého jídla. 

Jakmile jsem snědla chléb, vyrušil mě zvuk otevírajících se dveří. To je Levi? On vážně vstává celkem brzy. V ruce drží chleba s černým čajem. Očividně se jeho snídaně podobá té mé. Jeho pohled směřuje k Hanji s Erenem. Očividně ví, jak dlouho tady jsou, jelikož se na ně podíval dost ostře. Očima si zkontroluje celou místnost, až se nakonec podívá i na mě. Nevím, co si myslí, ani mě to nezajímá. Moje oči se opět vrátí k mému čaji.

Když jsem ho dopila, chtěla jsem se zvednou a odejít, jenže do místnosti náhle vtrhl neznámý chlap a začal něco křičet.

„Je tu major Hanji?" zařval. Očividně to hodně spěchalo. Hanji vypadala též dost překvapeně.

„Experimentální objekty! Oba titáni byli zavražděni!" zakřičel. Cože? Ty dva chudáky někdo zabil? Hanji po této informaci okamžitě vstala a vydala se ven z místnosti. Vypadá to na problém, dobře jim tak. Můj pohled spadl na Leviho, který se postavil a otočil se na mě.

„Sarrie, ty a Eren teď půjdete se mnou. Musíme se podívat na ty titány." řekl uklidněně a vydal se stejným směrem, kterým šla před malou chvílí Hanji. Eren šel okamžitě za Levim. Bože, to je otrava. Nemůžu tady mít na chvíli klid? Chjoo...