Reload [Chanbaek/Exo/Kaisoo]

| 7 |

-------------------

Baekhyun:

S Kyuem jsme se brzo dostali až k tomu kusu látky na stromě. Už jsem ten kus látky měl málem v roce,kdybych si na poslední chvíli nevšiml srázu pod námi. Kdyby jsme tam spadli tak je po nás.

Než jsem stihl nějak zareagoval tak už pro nás běžel Jongin a Junmyeon a zatáhli nás dál od toho srázu. „Byla to past..mohlo mi to hned dojít." zamumlal Junmyeon.

„To mohlo dojít nám všem." řekl Kyungsoo rozpačitě. Byl z toho značně vynervovaný. No a kdo by taky nebyl,když před minutou už mohl ležet mrtvý na konci toho srázu.

Chvilku jsme tam tak všichni seděli a snažili se vzpamatovat z nedávného šoku,když jsme uslyšeli kroky. Dotyčný lehce našlapoval, takže bylo poznat, že se k nám snaží dostat bez našeho vědomí.

Všichni jsme se zvedli a pomalu došli k místu, kde máme bundy a mikiny. Každý jsme si pobral svoje věci. „Kdyby něco,tak nesmíme běžet pohromadě, musíme se roz-" Junmyeon nedokončil větu, protože se poblíž nás ozval výstřel. Všichni jsme se rozeběhli jiným směrem.

Junmyeon s Jonginem běželi jako jediná dvojice,my ostatní jsme se snažili rozeběhnout za nimi,ale do jiných koutů tak,aby jsme jim pořád byli nablízku i když úplně jinde.

Tenhle plán nám,ale nevyšel. Před námi se objevilo několik mužů a tak přišlo to nejhorší. Otočit směr a běžet každý jinam. Jediné co jsem viděl bylo to jak Sehun s Minseokem, Chenem a Chanyeolem běželi skoro u sebe,ale pak se asi rozdělili. Já jsem měl v patách Kyungsooa.

Uběhl jsem už nějaký ten kus s vědomím, že Kyungsoo mi je pořád v patách. Ale nebyl. Najednou jsem se ocitl uprostřed lesa sám. Nikde nikdo. „K-kyungsoo?..." zašeptal jsem do prázdna.

Co mám teď dělat?

Panebože, vždyť jsem uprostřed lesa někde sám!

Jongin:

S Junmyeonem jsme se jako jediná dvojice dostala dál od místa kde nás našli a následně chtěli zatknout. Oddechovali jsme a dívali se po lese jestli neuvidíme nějaké člena, který běžel alespoň trošku za námi,ale nikdo nikde.

„Takže..teď někde v lese je většina kluků a my nevíme kde." povzdechl si Junmyeon a ještě jednou se pořádně rozhlédl kolem sebe,kdyby náhodou někoho nezahlédl.

„Myslím,že bude docela hard je najít." zasmál jsem se a on se taky zasmál. „To teda bude, takový trdla." oba jsme se chvilku smáli než mi něco došlo. „Panebože doufám, že Kyu je v pořádku." pohltila mne nejistota, přeci jen,kdo by neměl strach o takovou roztomilou kuličku.

„Neboj, Kyu je chytrý, zvládne to, půjdeme je zkusit najít." vzal mě kolem ramen a rozešli jsme se je hledat.

Kyungsoo:

Panebože, panebože, panebože.

Jsem tu sám někde v lese,bez kluků,bez vědomí toho kde jsem a bez odvahy jít dál. Ježíšku na křížku, tohle bude můj konec.

----------------------

Jen tak jsem se už asi půl hodiny motal v lese a snažil se najít někoho koho znám. Najednou jsem uviděl asi pět postav. Spráskl jsem ruce a začal se modlit ať to je někdo z kluků a ne někdo kdo by mě zabil,zatkl, popřípadě zamkl do sklepa.

To teda fuj,nechtěl bych být zamčený ve sklepě,to už bych radši umřel.

Zamžoural jsem na těch pár postav. Pořád jsem nemohl nějak zjistit kdo to je. „Kyu?" ozvalo se z místa kde ty postavy byly a já rozpoznal hlas Jongina.

Rozeběhl jsem se k nim a prvnímu z nich vpadl do náruče s vědomím,že je to Jongin. „Blbej chlap kuličko." zasmál se Jongin, když jsem vlítl do náruče Chanyeola.

„Buď zticha." odtáhl jsem se od Chanyeola a objal Jongina. Cestou jsme se nějak všichni sesbírali dohromady a už jsme se spočítali jako sedm členů naší squad.

Počkat,sedm?

Chanyeol:

„Hele jeden nám chybí." zamumlal Chen a začal počítat. „Chybí nám Baeky,chtělo by ho to najít." zasmál se Junmyeon. „Jelikož nás je pár tak se rozdělíme, prosimvás,pamatujte se cestu,tady ten veliký strom,u toho se zase sejdeme." řekl Junmyeon a rozdělil nás. Skončil jsem se Sehunem. Jediný koho jsem do dvojice nechtěl.

„Tak pojď." zamumlal jsem a Sehuna jsem odtáhl dál do lesa. Šoural se za mnou jako šnek. „Ježíši nechoď tak pomalu." zamumlal jsem a zrychlil krok. „Proč bych nemohl chodit pomalu? To se ti snad Baek líbí, že tak chvátáš?" zasmál se Sehun,ale rázem jeho úsměv zmizel,když se podíval na mě. „Jo, líbí se mi. Je na tom něco špatnýho?" zamumlal jsem potichu a zrychlil krok.

„Jo taak, takže ty se ho snažíš sbalit a když ho najdeš první tak vlastně budeš jeho zachránce!" vykřikl Sehun. „Jo přesně tak,ale nemusíš tady řvát přes celý les, víš co se říká? Že v lese se nemá křičet." napomenul jsem jej a Sehun nad tím jen pokroutil hlavou.

„Jsem tady já,ty, další šest uprchlých vězňů,stromy a zvířata, navíc si nikdo kromě tebe nestěžoval." Sehun je dost otravný o tom žádná, ale umí být i příjemný. Ale jenom umí s jenom,když ho k tomu někdo donutí.

Baekhyuna jsme nenašli ani po hodině hledání a tak jsme se rozhodli dojít zpátky k tomu vysokému stromu. Během chvilky jsme se tam objevili a sedli jsme si do jehličí. „Ostatní tu ještě nejsou? To je divný." zamumlal Sehun a začal v ruce mnout jehličí.

Podíval jsem se na něj. Občas mluví jako nějaký detektiv. Jak jsem se na něj podíval tak jsem si všiml kousku té látky co mu trčel z kapsy. „Hele? Kde jsi to sebral?" vzal jsem do ruky ten kus látky. „To je ten co našli kluci. Vzal jsem ho,aby tam jen tak neležel. Může se nám ještě někdy hodit." řekl a sebral mi jej.

„Jo, tak to jo,to je celkem chytrý." ale pořád mi vrtalo hlavou proč to sakra nosí u sebe? To tam mohl v klidu nechat. Ale vždyť tam ta látka zůstala ne? Tady mi sakra něco nehraje.

/?/:

Pozoroval jsem je z auta u lesa. Zatím to jde přesně podle mého plánu. Doufám, že nepokazí to co mám v plánu.

Jestli se nebude držet plánu tak ho bude čekat něco co si nedokáže představit.

Hey guys!❤️
Dalsi kapitola Reload je na světě! Doufám,že se vám líbí a užijete si čtení jako já psaní!❤️
Máte nějaké další návrhy na /?/❤️
A myslíte, že Baekhyun zvládne cestu k ostatním a najdou jej?❤️
Stay safe loves,I love you all❤️
-Lucas ❤️