Reload [Chanbaek/Exo/Kaisoo]

| 9 |

                         -----------------

Chanyeol:

Když jsem natiskl svoje rty na ty Baekyho tak jsem si uvědomil co jsem tu udělal.

Chanyeole tobě snad kleplo!

Nebudu nic dělat dokaď nezačne Baeky. Co si asi tak může teď Baek myslet?

Baekhyun:

Chanyeole tobě snad kleplo!

Když jsem ucítil jeho rty na těch svých tak jsem se odtáhl a zčervenal jsem. Naštěstí jsme se rozhodli to nějak moc neřešit a radši jsme se táhli pomalým tempem ven z lesa.

Během chvilky jsme se ocitli venku z lesa. Na louce plné kytiček, broučků a jelikož již byla tma, tak byl nádherně vidět měsíční svit. „Dneska přespíme tady.“ Junmyeon ukázal na kopeček, který byl částí v lese,ale bylo z něj dokonce vidět na louku.

Všichni jsme se nacpali na kopeček a chvilku společně pozorovali hvězdy.„Kdo bude dneska vzhůru?“ řekl se zívnutím Jongin a prohrábl Kyuniemu vlásky. „Dneska já.“ řekl Junmyeon a posadil se před nás.

Junmyeon:

Šťastně jsem pozoroval všechny kluky jak sladce spinkají. Připadám si jako nejvíc šťastný co můžu být. Ale pravda je jinde. Nejsem šťastný ani z poloviny jako před rokem.

Kluky jsem zavedl na toto místo, protože na něj mám dokonalé vzpomínky. Pomaličku jsem došel k jednomu blízkému stromu. Pořád to tam je. Pořád.

Flashback 1 year ago:

Drželi jsme se za ruce a utíkali přes louku. Všude to nádherně kvetlo a vonělo. Lay utrhl jednu kytičku a podal mi jí. „Děkuju.“ šťastně jsem se na něj usmál a chytl ho za ruku,abych ho v běhu stíhal.

Stmívalo se a toho jsme se rozhodli využít. Vyrazili jsme si na takové polorande ven k lesíku na jeden kopeček ze kterého je nádherně vidět na oblohu.

Lehl jsem si na kopeček do měkké trávy a Lay si lehl hned vedle. Chytl mě za ručku a jemně mě po ní pohladil. Usmál jsem se na něj a díval se na oblohu. Mráčky se červenaly a sluníčko zapadalo.

Lay moc dobře ví jak moc to miluju.

S Layem jsme chvilku pozorovali oblohu než se mi Lay podíval do očí. „Co kdybych jsem vyryl naše iniciály? L+J?“ stoupl si k nejbližšímu stromu a vyryl do něj naše iniciály, které označil srdíčkem.

„A až se sem za rok vrátíme,tak už budeme vzpomínat a budeme spolu šťastní.“

Konec flashbacku

A ty iniciály pořád v tom stromě vidět jsou. Přejel jsem po srdíčku s našimi jmény prstem a zavzpomínal. Během chvilky už jsem nechal stékat slzy po tvářích.

„Jsem tady Layi. Jsem tady.“ řekl jsem s pláčem a opřel se o strom než jsem se skoro až s hysterickým a smutným pláčem sesunul k zemi.

Zády jsem se opřel o kmen stromu,sedl si do měkké trávy a hlavu si složil do dlaní. Byl jsem tak šťastný. Měl jsem všechno. Měl jsem to co by chtěl každý.

Dokonalého přítele, společné bydlení, práci, cestovali jsme spolu, hráli spolu hry,objímali jsme se snad každý den, každé ráno jsem dostal pusinku na dobrý den.

Během jednoho dne to ale bylo všechno pryč.

Během několika hodin se mi život obrátil vzhůru nohama. Najednou jsem se ocitl ve vězení s kluky.

Jediné co vím tak do vězení jsme se dostali všichni společně. Když Lay zemřel tak jsem najednou neměl na zaplacení bytu. Neměl jsem peníze,nic. Utápěl jsem se v depresích a úzkost mě dovedla k první krádeži, následně i k druhé, třetí, čtvrté a bylo jich mnohem víc.

Po mém boku se vždycky drželi všichni kluci a jednoho se k nám omylem připletl Baek a zatáhli jsme ho mezi nás a policisti si ho popletli s dalším členem naší crew.

Jemně jsem se pousmál. Tyhle vzpomínky jsou krásné. Jak jsem poprvé potkal Baekyho, všichni se k němu nechovali moc hezky a on byl hodně vystrašený. Ale teď už patří mezi nás.

Divím se jak je vůbec možné, že to se mnou Lay tak dlouho vydržel. Skoro pět let. Když jsem ho poznal tak se Lay nechoval zrovna hezky. Později se se mnou začal víc bavit a hned to bylo lepší. Byl milý,kupoval mi kytičky a chodili jsme se spolu dívat na hvězdy.

Otřel jsem si očka od slz a zasmál jsem se, když Chanyeol začal chrápat. „Že já jsem radši nezačal tehdy pracovat.“ zasmál jsem se a hlavu si opřel o strom za mnou.

Začal jsem přemýšlet. Poslední dobou se všichni kluci chovají nějak divně. Roztěkaně, ošklivě k druhým, hlavně Sehun a Baekhyunem, a tak. Nějak mi nedocházelo proč. Asi spolu trávíme už moc času, zítra je trošku vyškolím v chování,aby jsme se tu brzy neporvali.

/?/:

Procházel jsem se potichu po louce a pozoroval skupinu vězňů na útěku,Junmyeona který přemýšlel nad svým životem a Chanyeola který chrápal. Žádná novinka.

Po louce jsem rozhazoval různé kusy látek jako tenkrát v lese. Po krku mi jde několik vrahů a zlodějů a víte co? Je mi to asi úplně jedno, protože je stejnak dostanu dřív než oni mě.

Mám totiž mnohem chytřejší plán. Jediné co musím udělat tak je to,že se mi musí podařit dostat Junmyeona. Psychicky. Dostat ho zpátky na dno a následně by neměl kdo rozhodovat o tom co budou dělat dál.

Vzal jsem kus papírku na který jsem napsal pár slov a pohodil ho kousek ode mne. To samé s dalším kusem papírku a i s posledním třetím.

Jediná Junmyeonova slabina je Lay a toho jsem se rozhodl využít. Po kapsách jsem nahmatal jejich společné fotky co jsem kdysi potají vyfotil,abych měl záznam kdo je to Lay, když jsem ho měl zabít.

Na jedné fotce se líbají,jak odporné. Na druhé se drží za ruce, prochází se po parku a povídali si zrovna o svém novém společném bydlení. Tak tahle fotka je stará tak tři roky. A poslední třetí fotka je z doby, když Lay odcházel ráno do práce a domů za Junmyeonem už se nevrátil.

Jestli tohle nevzbudí žádné vzpomínky u Junmyeona,tak budu muset sáhnout mnohem dál. Do jejich společných nejvíc krásných chvilek. To už jsem si stoprocentně jistý, že to nezvládne.

Kousek ode mne jsem najednou slyšel kroky. Hlavu jsem natočil na stranu a zahodil všechny fotky co nejdál od sebe a utíkal jsem.

Poslední co jsem slyšel bylo

„Hej ty tam! Stůj!“

Hey babies❤️
Nová kapitola je dneska o den dřív z čeho jsem překvapená i já sama, protože se mi moc nestává, že bych kapitolu dokončila dřív než v neděli<33 xdd
Jak se vám kapitola líbila? Tahle kapitola byla hlavně na Sulay, protože Sulay navždy v našich srdcích<3
Doufám, že jste si kapitolu všichni užili!<33
-Lucas