Twilight of the GODS

Mechautez

Ona se rychlým pohybem postavila a šokovaně se dívala na kámen. ,,Kde jsi to vzal?" Zněla dost rozrušeně a to se Lokimu zdaleka nelíbilo. Nevěděl, co to má znamenat, ale nevěstilo to nic dobrého.

,,Když jste mě s Thorem vzali domů z toho útesu, všiml jsem si tohoto kamene na zemi. Nemohl jsem na něj přestat myslet, a tak jsem se tam vrátil a vzal ho. Co je to za kámen, Skadi?" vysvětlil a následně se zeptal. Nedokázal číst její myšlenky, ale i tak věděl, že jí to v hlavě víří jako tornádo.

,,Neměl jsi to brát, Loki," zašeptala a její oči se leskly. ,,Proč jsi to udělal, proč, proč, proč?" začala naříkat a svezla se po kmeni stromu až na zem. Loki si k ní klekl a kámen nechal zmizet.

,,Skadi, můžeš mi říct, co se u Ódinova oka děje?" Loki začal vyšilovat. Pocit nevědění mu přidával na nervozitě a nevěděl, jak se chovat.

Snažila se zklidnit svůj dech a pomalu se podívala na Lokiho. Dokonce slyšel její hlasité nervózní polknutí a splašené rychle bijící srdce.

,,Ten kámen... Každého, kdo se ho dotkne, do roka čeká smrt," zašeptala skoro neslyšně, ale Lokiho uši tu větu bohužel uslyšely.

Pomalu vstal a stále se díval na chvějící se Skadi. Začaly se mu lesknout oči, ale určitě nechtěl ukázat svou slabost. Nepatrně kývnul a rychlými kroky se vydal pryč.

———{}———

,,Co ti řekla?" zeptal se Sam po několikáté a Lokiho to začalo pěkně štvát.

,,Opakuji ti to naposledy... Nic důležitého!" zvýšil hlas, jelikož ho tohle neustálé dohadování přestávalo bavit.

,,Byl to kámen, kde bylo napsané ,smrt', muselo to být něco velice důležité. Navíc tady nervózně pochoduješ z jedné strany místnosti do druhé, nedíváš se mi do očí, a kdyby to nebylo nic důležitého, tak by si mi to řekl." Sam začínal být taktéž pěkně nevrlý, ale snažil se být v klidu, jelikož kdyby ani jeden z nich nebyl v klidu, tak by se to semlelo v hezké divadlo.

Loki přestal pochodovat a rychlými kroky se přiblížil k Samovi. Popadl ho za límec trika a nebezpečně se mu zadíval do očí. ,,Neznáme se ani den, a už teď tě chci bodnout. Takže se buď uklidníš a přestaneš si hrát na moji chůvu, která viní malé děcko z rozbité vázy nebo tě bodnu, zlomím obě nohy a potom ti zlomím i vaz. Rozuměl si?" naštvaně zasyčel a v jeho očí se jen blýskalo.

,,Fajn," odvětil mu šeptem a Loki ho ihned pustil. Nechtěl teď jakoukoli přítomnost, takže se svižnými kroky přemístil ke dveřím chatrče, otevřel je a s bouchnutím zase zavřel.

Potřeboval jít na vzduch.

———{}———

Vyšiloval. Nevěděl, jestli vyšiloval více z té zprávy od Skadi nebo z otravného Sama, jež si hrál na jeho chůvu.

Posadil se na pařez kousek od menšího lesa a zadíval se na nebe. Stále byl na nebi měsíc a nádherně zářící hvězdy.

Vzpomněl si, jak vždycky z balkónu v ásgardském paláci pozoroval hvězdy a snažil se je spočítat. Poté ho vyhnala Frigga s tím, ať už jde spát. Ale i tak tam s ním ještě chvíli zůstala a snažila se počítat hvězdy taktéž.

Po tváři mu stekla nezbedná slza, kterou hned setřel. Chyběly mu ty časy. Chyběly mu objetí od jeho matky a její slova, které ho vždycky utěšila. Chtěl to zpět.