Twilight of the GODS

Noční běs

Obrovský had.
Světlé vlasy od krve.
Stormbreaker třímán v něčí dlani.
Jed vychrlen z hadí tlamy.
Vytřeštěné modré oči strachem.

Vyšvihl se do sedu. Jeho dech byl o dost rychlejší než normálně. Čelo měl pokropené potem a černé vlasy se mu lepily na čelist.

Rozhlédl se kolem sebe. Byl ve své posteli. Opatrně svěsil nohy z postele a potichu došlápl na podlahu. Šlo slyšet menší zavrzání, jež však bylo skoro neslyšitelné.

Pomalými kroky se přesunul ke dveřím a pootevřel je. Nikoho neviděl, a tak tiše vyšel z místnosti. Opatrně se podíval do kuchyně, která byla hned vedle jeho pokoje. Nikdo tam nebyl.

Neslyšel žádné hlasy. Nikoho neviděl a měl chuť políbit a obejmout Skadi, jelikož byl dost vystresovaný.

Již normálními kroky se přesunul do kuchyně a přichystal si misku se lžící. Nabral si bramborovou kaši a posadil se za stůl.

Neměl hlad. Ani jedno sousto si nedal do úst. Jen se díval s kamenným výrazem před sebe a přemýšlel nad noční můrou, která se mu ještě před pár minutami objevovala před očima.

Náhle slyšel otevření dveří. Mírně sebou cuknul. Loki, klid, byl to jen zlý sen. U Ódinových vousů. Snažil se uklidnit a zároveň byl na sebe naštvaný, že se dal tak snadno vylekat.

,,Ahoj, Loki," ozval se něžný hlas za jeho zády a následně dostal letmou pusu na tvář. ,,Jak ses vyspal?" optala se s úsměvem a posadila se naproti němu. Bradu si podpírala rukou a z jejích očích vyzařovala radost z toho, že ho vidí.

,,Na to, jaká je situace celkem dobře," zalhal a mírně se usmál. Když viděl její obličej, jeho tělo polil pocit štěstí. Jeho dech se vrátil do normálu a měl chuť se pořád usmívat.

,,To je dobře," odvětila a sklopila pohled. ,,S Thorem jsme se dívali po různých knihách, které by nám mohly říci více o Ragnaröku, ale nic nového jsme nenašli," řekla vážně a hned se jí úsměv vytratil.

,,Ještě něco najdeme, neboj se. Alespoň něco," vydechl a chytil ji za ruku. Ona vzhlédla k němu a mírně se usmála. ,,A o tom kameni jste nic nehledali?" optal se mírně nervózně a pustil její ruku. Opřel se a trochu se zavrtěl.

,,O Mechautezu jsme nic nehledali. Chtěli jsme najít hlavně nějaký způsob, jak zastavit Ragnarök. Proč se ptáš?" udivila se a nakrčila obočí.

,,Jen mi to pořád vrtá hlavou," opět zalhal a divil se, že ho Skadi ještě z ničeho nepodezřívala.

Do místnosti v tu ránu vešel Thor. ,,Dobré ráno," pozdravil Lokiho a nabral si kaši. ,,O čem se bavíte?" zajímal se a posadil se k nim.

,,Jen o tom, jak jsme hledali informace o Ragnaröku," odvětila Skadi a s jiskrami v očích pozorovala Lokiho. Takže něco tuší. Zaklekl v duchu, když viděl její pohled.

Thor udiveně tomuto divadlu přihlížel. I když nějakou chvíli byl ticho, nedokázal to vydržet. ,,Stalo se něco?" zeptal se a stále svůj pohled přesunoval z Lokiho na Skadi.

,,Ne, nic se nestalo," zalhala nyní Skadi a svůj pohled sklopila. I když byla bohyní lží, její lhaní bylo otřesné.

Bez dalšího slova vstala a odešla z místnosti. Jakmile se zavřely dveře, Thor se podíval na Lokiho s odsuzovacím výrazem. ,,Co se stalo?" optal se a jeho hlas nyní přidal na důrazu.

Loki protočil očima a hlasitě vydechl. ,,Jen jsem se zeptal ohledně Mechautezu a teď mě nejspíše z něčeho podezřívá," zalhal zčásti a pokrčil rameny.

,,A podezřívá tě opravdu bezdůvodně?" Stále byl paranoidní. Pořád se o svého bratra bál.

,,Samozřejmě. Nic jsem neprovedl, Thore, a nic se nestalo," snažil se ho uklidnit.

,,Dobře." řekl tiše a opřel se.

Jejich konverzace skončila a oba jedli kaši, která se stejně nedala skoro jíst.

Po chvíli Loki jíst přestal a vstal od stolu. Zbývající kaši vyhodil do koše, misku položil na pult a vyrazil z místnosti.

Chtěl najít Skadi a chtěl vědět, co mělo znamenat to divadlo.

Vešel do jejího pokoje. Sice spávala s ním, ale měla svou místnost. Seděla na její posteli a v rukou svírala nějakou knihu.

,,Skadi, co to mělo bý-."

,,Tuhle otázku by sis měl raději klást ty," přerušila ho ostrým hlasem, až chtěl Loki couvnout. ,,Proč ses ptal na Mechautez?" mezi slovy udělala chvilkové mezery, aby zdůraznila důležitost své otázky.

,,Skadi, já se jen pta-."

,,Ne! Bezdůvodně ses neptal a já to vím!" přerušila ho nyní s křikem a knihu hodila na postel. ,,Chci vědět, co se stalo," vydechla již normální výškou tónu a přitom se mu nebezpečně dívala do očí.

,,Já-." Nedokázal jí to říct. Myslela by si, že trpí, že se děje něco zlého. Nechtěl je zatěžovat jeho problémy, které by si měl vyřešit sám. To on se dotknul toho kamene. Je to jeho zodpovědnost.

,,Mluv!" zakřičela ještě více nahlas.

Loki strachem vydechl a jeho rty se třásly. Záhy si toho všimla i Skadi, jejíž obličej se změnil v lítostivý.

,,Promiň, Loki. Já-. Já nechtěla. Nechtěla jsem na tebe řvát, promiň mi to. Byla jsem příliš paranoidní, za nic nemůžeš. Promiň, promiň, promiň," začala si uvědomovat, co právě udělala a obejmula ho.

Cítila, jak se mu třese celé tělo. On věděl, že lhal. Měl jí to říct. Uvědomoval si, co udělal, ale i přes to ho teď Skadi z lítosti objímala, i když jí lhal. Lhal. Lhal.

Odtáhla se a políbila ho na čelo. ,,Jsi v pohodě?" starala se a chytla jeho tvář do dlaní.

Loki jen na odpověď mlčky kývl, i když se ještě mírně třásl. Ještě jednou ho na chvíli obejmula a poté si povzdechla.

,,Půjdu hledat opět něco o tom Ragnaröku," oznámila mu a bez dalšího slova odešla z místnosti. Podobně jako před chvíli z kuchyně.

Loki stál jen uprostřed místnosti a jeho pohled nikam nesměřoval. Nevěděl, jak reagovat na situaci, která se odehrála před pár sekundami. Ještě do teď mu bylo z toho zle.

Uslyšel zavrzání dveří. Přerušilo ho to z neustálého zírání do nikam a otočil se. Spatřil Thora, na němž byla vidět starost.

,,Je všechno v pohodě?" zeptal se s co největší opatrností v jeho hlase a jeho pohled se přesunoval pořád na jiná místa.

,,Jo," odvětil tiše a rychlými kroky chtěl projít kolem něj. Ale Thor ho popadl za zápěstí a zastavil jeho pohyb. Loki zavřel oči a frustrovaně vydechnul.

,,Ať už si udělal cokoli. Ať už se děje cokoli. Víš, že máš vždy ke mně dveře otevřené. Můžeš jít kdykoliv za mnou. Popovídat si. Jako bratr s bratrem," řekl a poté mu zápěstí pustil. Loki neztrácel ani sekundu a okamžitě se vydal k východu z této budovy.

Had.
Krev.
Jed.
Strach.

Zde je něco tajemnějšího xd. A vidíte? Dvě kapitoly za týden! Já vám říkám, že se v té aktivitě doopravdy zlepším!

A mám na vás další otázku! A prosím, odpovězte pokud možno všichni, kteří přečetli tuto kapitolu 💓. Co si myslíte, o těch snech? Co podle vás znamenají? Opět mě zajímají vaše teorie^^.

Každopádně nezapomeňte na vote, komentář a klidně i follow xd! A mějte se fanfárově 😂💞.