SIRÉNA ✔

14. Rodiče

Další den jsem poprosila mamku jestli Billa neodveze domů aby si odpočinul. Mamka řekla že jo a odvezla ho. Já jsem byla doma a odpočívala jsem u televize. Odpočinek mi přerušil táta, který přišel ke mě a sedl si na gauč vedle mě. Já jsem se na něj podívala. "Mamka mi říkala že jsi zmizela v oceánu. Je to pravda?" Zeptal se mě táta a potom se nám střetli pohledy.

"Si nemůžu po ránu zaplavat?" Odpověděla jsem na otázku otázkou a zpět jsem se koukla na televizi. "Můžeš, ale mamka mi ještě řekla že si potřebovala zachránit Billa." Já jsem svůj pohled nechala na televizi. "Jo topil se." Řekla jsem. Táta mě furt pozoroval a nakonec to vzdal a odešel.

Po nějaké době přijela mamka. Já jsem zrovna seděla v kuchyni a popíjela vodu a projížděla internetem. Mamka si ke mně přisedla. "Máš hezký šperk." Řekla a podívala se na můj diadém, který jsem měla ve vlasech. Hned co to řekla jsem si ho sundala a dala do své kapsy. "Od koho je?" Ptala se dál mamka. "Našla jsem ho v písku." Mamka už ztrácela nervy a všechno na mě vyvalila.

"Diano! Řekni nám pravdu. Včera jsem tě viděla skočit do oceánu a byla jsi tam hodně dlouho. Potom jsem tě zahlédla jak si vylezla z vody s Billem. Co nám tajíš?" Já jsem zvedla pohled z mobilu a chvíli se koukala na mamku. Byla úplně rudá a naštvaná. "Fajn." Řekla jsem a vstala od stolu. "Potřebuješ se uklidnit. Jdeme se vykoupat." Řekla jsem a mamka kývla hlavou a šly jsme se každá převléct do plavek. Venku bylo zrovna hezky asi okolo 25°C. A bylo teprve ráno.

Už oblečená v plavkách jsem vyšla ven. Mamka za mnou vyběhla a potom jsme si to obě namířili k oceánu. Když jsme byli u břehu, tak mamka hned skočila do vody. Já jsem stála na břehu a nakonec jsem si sedla do písku. "Pojď je fakt teplá!" Zakřičela na mě mamka z vody. A potom zničeno nic na mě začala stříkat vodu. "Aaaa!" Zakřičela jsem a rozběhla se do vody.

Ve vodě jsem se proměnila a plavala jsem do hloubky. Potom se moje myšlenky zavalili tím že jí to řeknu a rovnou i úkažu. Vyplavala jsem na hladinu. Mamka se na mě podívala. "Víš oceán je můj domov." Řekla jsem. "Co tím myslíš?" Zeptal se mě mamka a plavala ke mně. Já jsem se potopila a udělala jsem skok aby mi šla vidět jenom ploutev. Podplula jsem pod mamkou a vynořila se za ní.

"Nikomu to neříkej. Díky." Řekla jsem a mamka se hned otočila. "Ty... Ty máš ploutev jako mořské panny z pohádek." Řekla mamka trochu nadšeně. Já jsem kývla hlavou. Mamka připlavala ke mně. Já jsem se od ní vzdálila a sedla si na břeh. Mamka si sedla vedle mě a prohlížela si mou ploutev.

Po nějaké době jsme šli domů na objet. Táta se také dozvěděl že mám ploutev. A oba rodiče to akceptovali. Za to jsem byla vážně ráda. V pondělí jsem šla normálně do školy a nic zvláštního se nedělo. Ale něco mi furt vrtalo hlavou. O přestávce jsem si projížděla na mobilu zprávy. Narazila jsem na důležitou událost dne.

Byl tam obrázek toho domu, kde mě věznili. Pod obrázkem bylo napsáno že... Zadrželi majitele kvůli vraždě člověka. Ale že on tvrdil že je to podvodní zrůda. Nakonec ho zavřeli na deset let za vraždy lidí. Byla jsem celkem ráda že od něj budu mít pokoj. Zničeho nic si ke mně někdo sedl. Byl to Bill. Objala jsem ho a všechno mu řekla. Byl také rád jako já a potom mi vyprávěl co zažil. Chudák... Potom jsem mu řekla že rodiče všechno ví že jsou na naší straně.

Potom jsem si žila normální život. Vystudovala jsem školu. Přestěhovala jsem se k Billovi na nový domeček. A potom jsem zjistila že jsem těhotná. Byl to úžasný pocit, a když to Bill zjistil, tak mě furt objímal a staral se o mě. Rodiče byli taky šťastní že budou mít vnuka nebo vnučku. Když nám doktor oznámil pohlaví, tak jsme připravili pokojíček a oblečení, prostě všechno. A už jsme jen čekali až se narodí.

Tak a tady se blížíme ke konci. Za nějakou dobu se dozvíte pohlaví a jak to bude dál...😍
Díky že čteš! A omlouvám se za chyby.🤫😂

Nahoře na obrázku je přesně vidět břeh u kterého bydlí Didi. Nebo spíše bydlela.🤭