Miluji tě [DOKONČENO]

3.

Ráno jsem se vzbudila v 8, byla neděle a dnes měl být koncert. Převlékla jsem se a vyčistila si zuby. Šla jsem do kuchyně. Fíla seděl u stolu a jedl míchaná vajíčka.

J-Já, F-Fíla
J: ty jsi vařil?
F: jo, Vem si. Jsou na lince.
J: ráda.

Dala jsem si malou porci na talíř a sedla si k Fílovi. Najedli jsme se a pak jsme se rozhodli jít na chvíli ven. Bylo krásně. Šli jsme se projít do parku. Bylo fakt horko. Procházeli jsme po parku, když jsem se otočila (ani nevím proč) a uviděla starší kolabující paní. Řekla jsem o ní Fílovi a běželi jsme k ní. Paní nevnímala.

F: běž zavolat sanitku. Dělej.

Šla jsem volat sanitku a Fíla položil tu paní do zotavovací polohy. Když jsem domluvila, položila jsem telefon a Fíla mi řekl ať jdu pro vodu. Koupila jsem vodu a běžela k nim. Podala jsem Fílovi vodu a ten vytáhl z kapsy kapesník a namočil jej do vody. Přiložil kapesník paní na čelo. Ta se začala probírat. Když přijela sanitka, naložili ji do sanitky a jeden ze záchranářů k nám přišel a řekl: Ta stará paní mohla zemřít. Nebýt vás dvou, už by tu možná nebyla. Po této větě paní odvezli do nemocnice a my s Fílou šli do města.

F: achjo zas nádherný den.
J: co blázníš?
F: jsi to neslyšela? Ta paní málem umřela.
J: jo ale díky nám ne, měl bys být na sebe pyšný.
F: dneska nemám moc dobrý den.
J: jakto?
F: blbá nálada asi.
J: jen počkej večer, to na blbou náladu zapomeneš.

Usmál se a já jsem byla ráda že na jeho tváři zase vidím úsměv. Ani jednomu se nám nechtělo vařit a tak jsme si něco koupili v rychlém občerstvení a jedli v parku. Když jsme dojedli, ještě chvíli jsme zůstali v parku. Pak začalo pršet a my šli domů. Přišli jsme v čas, jen co jsme vešli do bytu, začalo hodně pršet.

J: snad nebude pršet až bude ten koncert.
F: za chvíli to jistě přestalne, uvidíš.

Fíla měl pravdu. Někdy kolem šesté večer se mraky začali trhat a přestalo pršet. V tu dobu jsem se šla chystat a Fíla taky. Oblékla jsem se do džín a mého oblíbeného trička. Jsem ten tip holky co se moc nemaluje. Dala jsem si jen řasenku. Do kabelky jsem si dala mobil, klíče a šla jsem. Fíla už na mě čekal. Šli jsme k autu. Fíla řídil. Sedli jsme do auta a vyjeli. Koncert měl být v klubu. Přijeli jsme tam a vešli dovnitř. Rozhlédla jsem se a hledala Martina. Nikde nebyl.

J: hele, vidíš někde Martina?
F: no, asi vím kde je.
J: kde?

V tu chvíli začala hrát hudba a na pódium přišel nějaký chlápek. Vypadal tak na 20, max 21 let. Přišel k microfonu a řekl:

Ahoj já jsem Dorian. Jste připravený na show?

Po této větě začal Dorian zpívat. Musím uznat že ty tracky byli dobré. Líbili se mi. Možná začnu poslouchat českou hudbu. Dorian zpíval asi hodinu. Pak odešel z pódia a byla přestávka. Šla jsem si koupit něco k pití. U stánku jsem se potkala s Martinem.

J-Já, M-Martin

J: ahoj.
M: ahoj. Jak se ti tu líbí?
J: jo skvělý, Dorian byl dobrej. Kde jsi byl?
M: v backstagei.
J: v backstagei?
M: chvíli počkej, za pár minut zjistíš kdo jsem.
J: mám se bát?
M: (s úsměvem) možná.

Zaplatila jsem a šla zpět k Fílovi.
V tu chvíli přestávka skončila a na pódium přišel zase Dorian.

Tak, jsme zpátky a teď přivítejte mého bráchu Greye.

Odešel z pódia a na pódium přišel Martin. Byla jsem překvapená. Martin je zpěvák? A jeho brácha je Dorian? Šel k microfonu, podíval se na mě a usmál se. Začala opět hrát hudba a Martin začal zpívat. Byl na pódiu taky asi hodinu a pak byo focení. Před Dorianem a Martinem byla asi pět metrů dlouhá fronta. Obdivovala jsem je. Stálo před nimi nejmíň 800 lidí a s každým se museli vyfotit nebo jim něco podepsat. Když focení skončilo, začali všichni odcházet. Zůstali jsme tam jen my.

J-Já, F-Fíla, M-Martin, D-David

M: ahoj. An, Fílo, tohle je můj bratr David.
D: ahoj.
J: ahoj, těší mě. Já jsem Anet ale můžeš mi říkat An.
D: těší mě An.
F: já jsem Filip ale přátelé mi říkají Fíla.
D: David ale jestli chceš tak Dori.

Sedli jsme si na bar a chvíli pili a povídali si. Asi v jednu ráno jsme s Fílou jeli domů.

J: ty jsi to celou dobu věděl?
F: jo.
J: a to jsi mi to nemohl normálně říct?
F: no mohl ale takhle je to lepší.
J: asi jo.

Když jsme přijeli domů, byly asi dvě ráno. Šla jsem do svého pokoje. Převlékla jsem se, vyčistila si zuby a šla spát. Ještě než jsem usla, chvíli jsem přemýšlela o tom co se předchozí den stalo.