Miluji tě [DOKONČENO]

10.

M: co je? Co se stalo?
J: nic, jen se možná něco stane.
M: počkej. O čem to mluvíš?

Řekla jsem Martinovi o čem se mi zdálo. Asi ho to vyděsilo protože měl ve tváři vyděšený výraz.

M: hej, v klidu. Byl to jen sen. Nemusí se to vyplnit.
J: kdyby to bylo poprvé, co bych měla takové sny, tak nic neřeknu. Ale....
M: ale co?
J: ale těch snů už bylo několik.
M: dobře, já nám teď přinesu něco na pití, chvíli si budeme povídat a potom zkusíš usnout. Dobře?
J: dobře.
M: kolik je vlastně hodin?
J: 02:14
M: ok. Počkej tu, já hned přijdu.
J: ok.

Martin nám přinesl frisco.

J: neříkal jsi náhodou že babský pití nepiješ?
M: začalo mi to chutnat.

Oba jsme se začali smát. Právě proto ho miluju. Dokáže parádně zvednout náladu. Bylo mi už lépe a tak jsem si lehla na jeho hruď a pozorovala velké tetování "sinner". Nevím proč ale z nějakého důvodu mě fascinovalo. Martin mi dal pusu do vlasů. Zavřela jsem oči a usla. Ráno jsem se probudila, ale Martin vedle mě neležel. Posadila jsem se na posteli abych se podívala kolik je hodin když v tom se otevřely dveře a v nich stál Martin s tácem v ruce.

M: snídaně do postele.
J: ty jsi zlatíčko. Já tě miluju.
M: müsli s jahodami a bílým jogurtem. Tak jak to máš ráda.
J: děkuju.

Dala jsem mu pusu a pustila se do jídla.

M: tak, co budeme dnes dělat?
J:hmmm... Jsou vánoce, mohli bychom třeba upéct cukroví.
M: dobře tedy, dnes se bude péct.

Martinův pohled:

Chudák, proč se ty sny zdají jen jí? Pořád nad tím musím přemýšlet. Chtěl bych jí strašně moc pomoct, ale nevím jak. Snad už jí bude dobře. Dělá mi starosti vidět ji smutnou. Snad ji to pečení cukroví zvedne náladu, o to se postarám.

En pohled:

Jak já ho miluji. Je to zlatíčko, pořád dělá něco aby mi zlepšil náladu. A já mu to moc neulehčuji. A to jak mě včera nosil v náručí bylo kouzelný.

M: hej teď mi to došlo. Vždyť ty máš ruku v sádře, budeš s ní vůbec moct něco dělat?
J: jo, s tou sádrou můžu dělat skoro všechno, no a ty těžší věci holt budeš muset zastat ty.
M: bez problémů, cokoliv pro moji princeznu.
J: lovískuju tě.
M: taky tě lovískuju.

Oblékla jsem se, s tou rukou v sádře to šlo trochu hůř ale zvládla jsem to, vyčistila si zuby, učesala se a šla do kuchyně za Martinem. Připravili jsme si těsto a začali jsme dělat různé druhy cukroví. Martin mi s tím hodně pomáhal ale občas i odváděl od práce tím že mě třeba zezadu začal líbat na krku. Když jsme dali cukroví péct, byl čas oběda. Ani jednomu se dnes nechtělo vařit a tak jsme si objednali pizzu.

J: Tony s Emou ještě spí?
M: nevím, od včerejšího večera jsem je neviděl.

Šli jsme se podívat do jejich pokoje. Nikdo tam nebyl. Na posteli byl vzkaz.

Jeli jsme pro kočárek. Vrátíme se večer. Tony a Ema ❤️.

J: co když se jim skutečně něco stane?
M: notak, neboj se. Určitě budou v pořádku.
J: to doufám.

Když dorazila pizza, najedli jsme se a pak šli zkontrolovat cukroví. Vypadalo že už je hotové.

Sedli jsme si k televizi a koukali na netflix. Dali jsme si na talířek nějaké to cukroví. Takhle jsme strávili celý den než přijeli Tony s Emou. Díky bohu v pořádku.
Poté jsme si sedli opět k televizi a všichni se koukali na nějaký film. Další den bylo 22. prosince a já, Martin, Tony a Ema jsme společně nazdobili stromeček a naladili náš byt do vánoční atmosféry.
Celý den jsme uklízeli, zdobili, vařili atd.. Večer jsme se šli s Martinem projít, zeptali jsme se Tonyho a Emy jestli nechtějí jít s námi ale oni chtěli zůstat doma. Šli jsme, ale spíš jsme měli zůstat doma. Když jsme odešli, tak si Tony s Emou chtěli udělat hezký večer. Chtěli jet do kina. Nasedli do auta a jeli. Když jsme se vrátili doma niko. Když se Tony s Emou vraceli z kina, do cesty jim skočil velký jelen a auto narazilo do betonové zdi tunelu. Sanitka převezla Tonyho i Emu ve vážném stavu do nemocnice. Ema musela hned na sál. Bohužel její zranění byla příliš vážná nato aby přežila. Nepřežilo ani Emino a Tonyho dítě. Naráz byl příliš silný. Tony měl zlomené obě ruce a na hlavě pět stehů. Když se probudil z umělého spánku, doktoři mu oznámili tuto smutnou zprávu. Tony přišel v jeden jediný den o milovanou přítelkyni i nenarozené dítě. Bylo to pro něj hrozně těžké. Když se vrátil z nemocnice domů, nebyl už jako dřív. Skoro nemluvil. Jednou jsem tak zase ležela v posteli s Martinem a spala mu na hrudi. Zdálo se mi zase o Tonym. Šel do lesa. Chvíli seděl na sněhu a tekly mu slzy. Poté se zvedl a z kapsy vytáhl zbraň. Přiložil si ji k hlavě a stiskl spoušť.
Vzbudila jsem se a rychle šla zjistit jestli je Tony ve svém pokoji. Nebyl tam. Rychle jsem vzbudila Martina.

J: Martine, Martine! Vstávej! Dělej!
M: co, co, co se děje?
J: Martine rychle nebo bude pozdě a Tony si něco udělá!
M: co, počkej o čem to mluvíš?
J: řeknu ti to po cestě, hlavně rychle.

Oblékli jsme se a šli ven. Přesně jsem věděla kam máme jít. Šla jsem směrem k lesu. V půlce cesty jsem najednou zrychlila. Měla jsem pocit že už může být pozdě a tak jsem běžela rychleji. V tom jsme uviděli Tonyho jak z kapsy vytahuje zbraň a míří si s ní na hlavu.

M: panebože vždyť on se zabije!
J:dělej pojď k němu.

Přiběhli jsme k němu. Tony měl v očích slzy a v hlase bylo slyšet že je vynervovaný. Slzy mu tekly hodně a mě ho bylo strašně líto.

T: prosím, nechoďte sem. Moc vás prosím.
M: Tony, nedělej to. Prosím.
T: proč? Jakou cenu má teď můj život?
J: notak Tony. Vím je to těžké, ale jsou i jiné způsoby jak se s tím vyrovnat než sebevražda.
T: prosím, odejděte a nechte mě to udělat.

Martin se na mě podíval a já přesně věděla co má v plánu. Chtěl se k Tonymu přiblížit ze zadu a zbraň mu vzít. Dál jsem na Tonyho mluvila a uklidňovala jej. Martin se k němu zezadu přiblížil a zbraň mu vytrhl z ruky. Tony ještě v rychlosti zmáčkl spoušť. Naštěstí se jen tak tak vyhla Tonyho hlavě. Martin zbraň odhodil několik set metrů od nás a shodil Tonyho na zem aby pro ni nemohl jít. Tonymu stále více tekly slzy.

T: kurva proč jste to udělali? Proč jste mě nenechali odejít.
J: jsi náš přítel Tony. Máme tě rádi.
M: jo, jsi jeden z nás. Člen rodiny.
T: ale vy to nechápete. Já chtěl za Emou. Chtěl jsem být zase s ní.
J: to bude dobrý, uvidíš.

Hladila jsem Tonyho ve vlasech a Martin mu stále držel ruce. Zavolala jsem Fílovi jestli by pro nás nepřijel. Když přijel, nastoupili jsme do auta a jeli jsme domů. Tonymu už bylo lépe. Už byl klidnější a Martin mu už nemusel držet ruce. Když jsme přijeli domů, Tony si šel lehnout a já s Martinem jsme si oddechli že se Tonymu nic nestalo. Po nějaké době se Tony vyrovnal s Eminou smrtí a začal zase žít normální život. Na tyhle vánoce jen tak nezapomeneme ale i přesto že to byly smutné svátky, byla jsem se svojí rodinou. Tony, Martin, Fíla, Ema a Sára. Tohle je moje rodina a navždy bude a i když už Ema není mezi námi, navždy v té rodině už zůstane.

Tak a jsme na konci téhle fanfikce. Snad se vám líbila. Jestli budete chtít podobnou fanfikci tak napište do komentářů. Jsem ráda že ji čtete a moc si toho vážím.

Easterbunny1515🌺