Miluji tě [DOKONČENO]

4.

Ráno bylo pondělí. Vzbudila jsem se v 6. Bolela mě hlava. Měla jsem kocovinu. Šla jsem do kuchyně a do skleničky jsem si natočila vodu. Do kuchyně přišel Fíla. Bylo vidět že je mu možná hůř jak mně.

F-Fíla, J-Já

J: hele, co všechno si pamatuješ ze včerejšího večera?
F: jediný co si pamatuji je že jsme pili na baru s Martinem a jeho bratrem.
J:  víc si nevybavuješ?
F: ne, a co ty?
J: taky. Poslední co vím je že jsme pili na baru. Martin pořád objednával a my pili a pili.

Moc hlad jsme neměli. Já si vzala jogurt a rohlík. Fíla si vzal dva rohlíky se šunkou. Najedli jsme se a šli se připravit do školy. Nechtělo se mi tam. Nejspíš za to mohla ta kocovina. Oblékla jsem se a vyčistila si zuby. Vzala jsem si batoh a čekala na Fílu. Po chvíli vyšel ze svého pokoje a mohli jsme jít. Bus jsme stihli, náhodou. Přišli jsme do školy ale Martin tam nebyl. Začala hodina a do třídy přišla naše třídní učitelka. Měli jsme přírodopis a ten vyučuje právě naše třídní. Stoupla si před tabuli a držela nějaký list papíru. Začala hodina. Byla to normální hodina. Když zazvonilo na přestávku, vyšli jsme ze třídy na chodbu kde u skříněk stáli Ema a Dan. O něčem si povídali. S Emou se nemusíme a tak jsem je ignorovala. Najednou ke mně Ema přišla.

J-Já, E-Ema

E: hele slyšela jsi to taky?
J: co?
E: takže ty o tom nevíš?
J: o čem?
E: prý umřel Andy.
J: cože?
E: jo, ještě neví jestli to byla vražda nebo sebevražda ale projistotu máme prý být opatrnější.
J: ou tak dík za info.
E: nemáš zač.

Ema měla pravdu. Asi třetí hodinu nám naše třídní přišla oznámit že Andy skutečně zemřel. V tu chvíli jsem si uvědomila že Martin pořád není ve třídě. Rozhodla jsem se mu po hodině zavolat. Měla jsem špatný pocit. Po hodině jsem Martinovi zavolala. Nebral to. Zkusila jsem to ještě asi tak 3x. Pak jsem to vzdala. Začínala jsem mít čím dál víc blbý pocit. Naštěstí mi 4. hodinu napsal. Ulevilo se mi. V smsce stálo:

je mi po včerejšku blbě. Dneska jsem zůstal radši doma.

Byla jsem ráda že je v pořádku. Pozbytek dne se nic nestalo. Až nato že mě příšerně celý den bolela hlava a zjistila jsem že umřel můj kamarád to byl celkem dobrý den. Po škole jsme s Fílou nešli hned domů. Rozhodli jsme se jít podívat za Martinem,jestli mu je už lépe. Přišli jsme k němu domů. Martin už nebydlel u rodičů. Jeho byt byl útulný. Bydlel společně s Tonym. Tony je Martinův kamarád a já s Fílou jsme měli Tonyho taky celkem rádi. Tony byl ve svém pokoji. My šli do Martinovýho pokoje. Spal. Fakt mu nebylo nejlíp. Stáli jsme u jeho postele. Do pokoje přišla Sára. Sára byla naše spolužačka.

J-Já, F-Fíla , S-Sára

S: Ahoj? Co tu děláte?
J: ou, ahoj.
F: ahoj.
S: Co tu děláte?
J: no Martin nebyl ve škole a psal že mu není dobře. Proto nebyl ve škole. A tak jsme se za ním přišli podívat jestli mu něco nechybí. Ale jsi tu ty takže je o něj dobře postaráno.
S: aha, no a nechcete něco k pití nebo...
J: ne, my už půjdeme.
F: jo, musíme domů.
S: ráda jsem vás poznala.
J: to my tebe taky.

Šli jsme domů. Bylo mi jasné co tam Sára dělá. Proč nám Martin neřekl že má přítelkyni? Ta otázka mě tolik nezajímala. Přišli jsme domů. Byl skoro večer. Pořád mě bolela hlava.

F-Fíla, J-Já

J: jak ti je?
F: no, nejlíp ne. Co ty?
J: bolí mě hlava.
F: a tak nechceš si jít lehnout?
J: ne, spíš bych se šla projít.
F: půjdu s tebou.
J: dobře.

Šli jsme se projít. Bylo jaro. Všechno kvetlo. Hlava už mě tolik nebolela a Fílovi bylo asi taky lépe. Procházeli jsme se po polní cestě. Zazvonil mi mobil. Přišla mi smska.

Martin: ahoj. Máš zítra čas?

Já:
Jo, mám. Proč?

Martin: musím s tebou mluvit osobně.

Já:
Dobře, tak zítra po škole v parku?

Martin: dobře, už se těším.

Ještě chvíli jsme se s Fílou procházeli a pak jsme šli domů. Když jsme se vrátili domů, byl už večer. Celou dobu mi vrtalo v hlavě proč se mnou chce Martin mluvit. Měla jsem pocit že jde o něco důležitého. Byla jsem unavená a hlava mě pořád bolela, už to nebylo tak hrozné ale stejně mi nebylo nejlíp. Umyla jsem se, převlékla a šla do postele. Ještě než jsem usnula, myslela jsem na Martina. Tajně jsem ho milovala. Není to taková ta dlouholetá láska. Bylo to ze dne na den. Musím mu to někdy říct. Až přijde ten pravý čas. Další den jsme se měli sejít.