Magický lék (Bucky ff)

(Ne)obvyklá sobota

Jahody. 🍓  🍓  🍓 🍓 🍓 🍓
        🍓     🍓  🍓  🍓 🍓 🍓 🍓
     🍓           🍓  🍓  🍓 🍓 🍓 🍓
   🍓                🍓  🍓  🍓 🍓 🍓 🍓
🍓                   🍓  🍓  🍓  🍓  🍓  🍓            🍓  🍓  🍓 🍓  🍓  🍓  🍓 🍓  🍓  🍓         🍓  🍓  🍓 🍓 🍓 🍓🍓  🍓  🍓🍓🍓
🍓 🍓 🍓  🍓 🍓 🍓 🍓 🍓 🍓 🍓 🍓
🍓  🍓  🍓 🍓 🍓 🍓 🍓 🍓 🍓 🍓🍓

Ve chvíli, kdy opět procitl do reality, se brunet protáhl a jeho čichové buňky okamžitě zaznamenaly výraznou vůni jahod linoucí se odněkud až k němu do pokoje. Hned na to zaslechl mixér, na což jeho žaludek okamžitě zareagoval a hlasitě zakručel. Pomalu se posadil a počkal, až se mu vyrovná tlak. Posléze se vydal směrem na záchod. Po tomto aktu si umyl ruce a převlékl se do černého tílka a kraťasů. S neustále kručícím břichem se odebral do kuchyně a automaticky otevřel lednici, jelikož tam se vždy najde něco na zub. V Buckyho případě to ale bylo vyjímečné, poněvadž jeho lednička byla poloprázdná. Nebo poloplná? Dnes to viděl pozitivně, takže poloplná. Přesto se rozhodl, že si zajde do supermarketu nakoupit zásoby.

Po minutě zírání do chladící zásobárny vzal švestkový jogurt, zavřel dvířka lednice a přesunul se k lince, kde z dolní skříňky vytáhl cereálie a z horní skříňky misku, ve které si následně připravil lahodnou snídani. S hotovým jídlem se posadil ke kulatému stolu a ve společnosti černé kočky za oknem (o níž nevěděl) v tichosti začal jíst. Celou dobu měl zvláštní pocit a on netušil, proč v tuhle chvíli vnímá všechno krapet jinak než obvykle. Přemýšlel o tom mixéru a jahodovém odéru, dokud jej z myšlenek nevytrhl hlasitý zvuk zvonku.

Hbitě vstal od stolu a okamžitě zamířil ke dveřím. "Zdravím," před ním stál vysoký černovlasý soused od vedle a v rukou třímal termosku. Bucky přikývl na pozdrav, v očích se mu odrážely jiskřičky zvědavosti. Černovlásek to zřejmě postřehl, jelikož pozdvihl koutek úst do poloúsměvu. "To je za včerejšek," podal brunetovi onu termosku, již obdarovaný s lehkou opatrností přijal. "Díky," zamumlal zdvořile a pokusil se o úsměv. "Ne, já děkuji," odvětil černovlásek sametovým hlasem a stále se usmívajíc odešel do svého domu. Bucky ještě dlouho stál u vchodu s dveřmi dokořán a zíral na místo, kde se předtím nacházel černovlasý soused.

"Bucky, co to tu děláš?" zpoza rohu se náhle vynořil Steve a vychrlil na něj tuhle otázku, jakmile se jeho oči střetly s těma Buckyho. "Jdem to probrat dovnitř?" navrhl brunet a uhnul na stranu, čímž nechal Steva vejít dovnitř. Poté i on zalezl zavírajíc za sebou vchodové dveře. Steve se mezitím utábořil na gauči v obývacím pokoji. Se zájmem v očích si prohlížel snad každý detail místnosti. "Od mojí poslední návštěvy se tu toho moc nezměnilo," podotkl věcně, když postřehl Buckyho zmatený výraz v obličeji. "Co blbneš, naposledy jsi tu byl předevčírem," odvětil brunet s úsměvem. Steve mu úsměv oplatil. "No právě!"

Bucky zmizel v kuchyni a Steve zapnul televizi. "Dáš si něco?" Steve se na chvíli zamyslel. "Co je v tý termosce?" optal se nazpátek. Odpovědí se stalo Buckyho tiché 'já nevim'. Typické, pomyslel si, když si vzpomněl, jak mu jeden čas Bucky často odpovídal na otázky stylem 'já nevim'. Většinou to u něj znamenalo, že se chce vyhnout tématu. "Jahodovej koktejl," ozval se Buckyho hlas z kuchyně, navíc nečekaně, tudíž Steve sebou trochu cuknul. "A-Aha, tak jestli to nevadí..." nechal větu odplout do ztracena a snažil se tím lehce naznačit, co chce. Bucky to pravděpodobně dobře pochopil, poněvadž přikráčel do obýváku se dvěma skleničkami, v nichž se vlnila červeno-růžová tekutina. Opatrně je položil na stůl a znovu se odebral do kuchyně, kde konečně dojedl svou snídani a následně po sobě umyl nádobí. "Vydržíš tu chvíli sám?" zeptal se blonďáka přecházejíc do svého pokoje, aby si sbalil do batůžku potřebné věci pro nákup. Steve se na gauči narovnal a otočil se čelem k přivřeným dveřím Buckyho pokoje. "Kam jdeš?" Několik dlouhých vteřin se mu nedostávalo odpovědi a on znejistěl. "Bucky?" zavolal opatrně a nervózně si okusoval kůžičku u nehtů. Napjatě střelil pohledem na dveře, jež hlídal od chvíle, kdy za nimi Bucky zmizel. Když se nic nedělo, už to nevydržel, vstal a přešel k oněm dveřím, na něž lehce zaklepal klouby pravé ruky. "Bucky, jsi tam?" vysoukal ze sebe a stále čekal na odpověď.