Steve nervózně postával u známých dveří a přemýšlel, že se raději otočí a odejde. "Když tu budeš jenom tak stát, nikam se nedostaneš, Rogersi," nechala se slyšet Nataša vcházející do svého pokoje naproti němu. Steve se hbitě otočil a usmál se. "Já vím," odvětil a poté se konečně odhodlal zaklepat třikrát na ty zatracené červené dveře se zlatou klikou. Ty se o pár vteřin otevřely dokořán. Nat mezitím vyšla zase z pokoje a v novém obleku odkráčela směrem k hangáru s Quinjety.
"Zdravím, Tony."
"Nech si ty normality, co mi chceš?" Stark se ležérně opřel o futra a podivil se, že dokázal být trpělivý. Steve si povzdychl.
"Chci ti za sebe, Buckyho a Lokiho poděkovat," vypravil ze sebe Steve a zatvářil se, jako by očekával facku. Dlouho s Tonym nemluvil a byl to pro něho lehký nezvyk. Hádal, že pro Starka to muselo být obdobné. Tony si promnul oči. "To je v pohodě. Tvýmu kámošovi jsem už dávno odpustil," oznámil Tony, "i když se to těžce zapomíná," dodal ještě varovně, neboť si potřeboval do Steva trochu píchnout. Steve se nadechl, že na to vysloví svůj argument, leč Tonyho ruka na jeho rameni ho zastavila. "Neboj, můžete tu zůstat na jak dlouho budete chtít. Ale budete se chovat slušně," řekl Stark s pobavením vepsaném ve tváři. "Že to říkáš zrovna ty," popíchl ho Steve nazpátek, načež Tony uhnul pohledem, ale nakonec se zasmál. "Nakonec jsem rád, že tu jsi."
Steve nečekal, že by něco takového někdy od Tonyho slyšel. "Díky, Tony. Nebudeme působit potíže," slíbil, než se rozloučil a odešel do svého nově přiděleného pokoje, kde se šťastně natáhl na postel, zavřel oči a své rty roztáhl do širokého úsměvu.
~Pravé přátelství je magický lék proti všemu zlému.~
ČTEŠ
Magický lék (Bucky ff)
Fanfiction*Toto sobotní ráno se probudil poněkud brzy. Venku byla stále tma, když byl na cestě do kuchyně. Cosi ho však donutilo změnit směr, tudíž namísto do kuchyně přešel k oknu svého pokoje, kde zvenčí na nízkém parapetě seděla černá kočka s oranžovými pr...
