Magický lék (Bucky ff)

Pravda konečně odhalena!

Steve, Wanda a Loki stále leželi přitisknutí k zemi, krčíc se za balvanem každý z nich vymýšlel, jaký krok bude jejich další možností někam se pohnout. Viktor byl na nohou a ocital se o kousek dál od trojice. Loki si jako první všiml toho, co se děje, takže byl rázem v pozorné pozici na stejné úrovni jako jejich zvláštní společník. "Lidi, nemůžeme tady přece jen tak ležet nebo postávat a čekat, až zahřmí," podotknul po dlouhé chvíli nečinnosti. Steve a Wanda se také narovnali. "To vím taky," zamumlal Steve spíše pro sebe. "Co tedy navrhuješ?" otočil se čelem k Viktorovi a zdvihl obočí. "Vplížit se dovnitř a zjistit, co tam uvnitř je," odvětil Viktor sebejistě. Loki si odfrknul, čímž si vysloužil krátký pohled od Viktora, který tím naznačoval máš snad lepší nápad? "Dobře, tak jdeme," zavelel Steve a ukončil myšlenkové pochody všech přítomných, načež se všichni rozešli blíže k bunkru. "To tam vstoupíme jako jentak?" neodpustil si Loki poznámku, po očku si hlídal Viktora, jenž nyní vypadal dost nevinně. Steve se na chvíli zastavil a hleděl na vrata před sebou. Přemýšlel. Hluboce přemýšlel. Vejdou-li dovnitř, jako kdyby byli jen na nějakém výletě, mohl by je tam kdokoli překvapit nepřipravené. Potenciální hrozba stále byla jednou z komplikací, jež mohly nastat. Kromě toho, že by nemuseli ani najít Buckyho či Rose. Možná je to past! Stevovu mysl nyní obíhal tenhle hlásek a za žádnou cenu nechtěl utichnout. Byl to jasný varovný signál, jenž se mu začínal promítat do těla. Pocítil silný nával nervozity a nepohodlně se ošil. "Myslím na to samé, Steve. Ale nejsme nikdo na to sám," prohlásila Wanda tichým hlasem, načež Steve sebou lehce cuknul a následně polkl. "Já vím," zašeptal jejím směrem, po očku zkontroloval Lokiho a Viktora, poté svůj zrak stočil zpět k vratům, kterými čtveřice posléze s velkou ostražitostí vstoupila tiše dovnitř.

❄❄❄❄❄❄❄❄❄
❄❄ ❄❄❄❄ ❄❄❄❄❄
❄❄❄❄❄ ❄❄❄❄❄ ❄❄❄❄ ❄❄❄ ❄❄❄❄
❄❄❄❄❄❄❄❄❄

Bylo tu chladno, vlhko a temno. Co jiného by mohl Steve od takového místa čekat? Pomalu procházel dlouhou chodbou se zbytkem skupiny v závěsu, přičemž se snažil nemyslet na to, jak se mu zdála s každým krokem stísněnější. Až teď zalitoval toho, že si s sebou nevzal žádnou baterku, ale ani zbraň na možnou potřebu sebeobrany. Budou mu muset stačit pěsti, dojde-li k ohrožení. Chodba, jenž se zdála býti nekonečnou, konečně odhalila odbočku nalevo, která se na ni napojovala. V půlce odbočky se nacházely těžké kovové, napevno zavřené dveře. Jejich horní část zdobil malý otvor vyplněný sklem, skrze které šlo matně vidět do rozlehlé místnosti s velmi slabým umělým osvětlením. Stevovi z toho pohledu vyskákala husí kůže, proto raději pokračoval dál. Moc daleko se ale skupinka nedostala, neboť se před nimi vynořila jakási postava. Steve byl první, kdo zareagoval a ochranitelsky rozpřáhl pravou paži, čímž zajistil alespoň malé bezpečí jeho přátelům. "Co jsi zač?" vyštěkl a zděsil se kvůli vlastnímu hlasu, který jemu samotnému zazněl v uších až moc hlasitě a hrubě. Takhle jsem to nemyslel! zanadával si v hlavě. "Be-Viktore!" spustila ta osoba a začala se k nim rychle přibližovat. Stevovi, Wandě ani Lokimu neušel detail, že ta žena chtěla původně říci jméno začínající na písmeno B. Žena přicupitala až k Viktorovi a pevně jej objala, přičemž on jí objetí váhavě opětoval. "Ahoj," šeptl jí do ucha a málem jí vtiskl pusu do vlasů, jenomže tu byli další tři lidé (člověk, čarodějka a bůh) a on se zřejmě styděl, proto se po chvíli raději od té ženy odtáhl. "Dějí se tu divné věci," řekla třesoucím se hlasem a schovala svůj obličej v jeho hrudi. "Ty jsi... Rose?" Steve raději opatrně volil slova, neboť mohl kráčet po tenkém ledě. "To jsem," potvrdila zdušeně Rose stále se boříc Viktorovi do hrudi. "Jakto, že jsi člověk?" optala se tentokrát Wanda. Rose se pustila Viktora a věnovala trojici přátel svou pozornost. "Ta.. ta holka mě změnila zpátky," začala opatrně, hlas se jí třásl a tělo se začalo lehce klepat. Určitě za to něco chtěla, varoval Lokiho hlásek. Nemohlo to být tak jednoduché. Navíc, tu není s námi Bucky! Pokračoval ten hlas, ale Loki ho vytěsnal na pokraj své mysli, když se soustředil na to, co jim Rose říká. Co udělala následovně, překvapilo úplně všechny, včetně Viktora. Po tvářích se jí kutálely slzy a z jejího hrdla se draly srdceryvné vzlyky. Wanda k ní tedy opatrně došla a vtáhla si ji do objetí.
"To je dobrý, ať ti řekla cokoli, je to dobrý. Jsme tu," utěšovala ji, přičemž odolala nutkání podívat se jí telepaticky do mysli. Snažila se na to nemyslet, leč magie proudící jí v žilách to příliš neusnadňovala. Nakonec to ale dokázala a nepodívala se. Neznatelně si oddychla.