Magický lék (Bucky ff)

Pryč beze stopy?

Aniž by si to kdokoli z nich stačil uvědomit, hodiny na zdi ukazovaly již půl deváté ráno. Steve s Viktorem vskutku učinili, co bylo v plánu, přičemž Wanda s Lokim se vzbudili až teprve před pár minutami. Wanda si dlouze zívla a protáhla si tělo, načež opatrně vstala a odešla na záchod. Loki si mezitím magicky změnil oblek dle své nálady - dnes to byl obyčejný tmavě zelený tenký svetřík a černé kalhoty. Z malinkaté místnosti zaslechl spláchnutí a následný zvuk proudu vody z kohoutku. Nikdy takhle nevnímal takové detaily. Náhle se mu zježily chloupky všude po těle, přičemž se donutil vstát a odejít do koupelny. Trochu se tam upravil, leč tohle nebyl pravý důvod, proč by sem chodil. Celou dobu těkal očima po různých koutech místnosti, co hledal však nenašel. Vylezl z koupelny a jemně zaklepal na dveře záchoda, které Wanda hned poté skoro vyrazila z pantu. Loki sebou trhnul a ona mu věnovala úsměv s omluvným výrazem v očích. "Co se děje?" Úsměv jí z tváře opadl, když se soustředila na Lokiho obličej. Svraštěné obočí, mírná zračící se panika v ledově modrých duhovkách a nejistý postoj byly jasné varovné signály, že tu něco nehraje. "Kočky. Zmizely," řekl konečně černovlásek upírajíc svůj ustaraný výraz na čarodějku. Wanda přimhouřila oči a zhluboka se nadechla. "Jak to myslíš, zmizely?" zatvářila se nechápavě a snažila si srovnat své myšlenky v hlavě. Loki se natáhl břišní stranou těla na postel, uchopil kousek prostěradla a nakoukl pod postel, kde ho uvítal pouze prach a malý pavouček, jenž si razil cestičku skrze drobná smítka kamsi ke zdi. Že by to byl Bucky? Loki zatřásl hlavou a narovnal se. Wanda se bezeslova přidala k hledání dvou ztracených chlupáčů. Společně zkontrolovali všechny možné úkryty, ale všude na ně vykoukl pouze prach.

Oba nadskočili, když se otevřely vstupní dveře do pokoje. "Co to tu-" Steve se zarazil, načež Viktor do něj lehce naboural. "Omlouvám se," kníkl a Steve jen mávl rukou. "To je dobrý," pravil a přesunul se k Wandě. "Wando, co se stalo?" Steve zaregistroval slzy tvořící se v jejích očích. "Bucky a Rose..." dostala ze sebe. Viktor se mezitím posadil na židli, jenž byla namířená proti Lokimu sedícímu na podlaze; očividně se ztrácel v myšlenkách. Posléze se přesunul do rohu, odkud viděl na všechny. Přecijen potřeboval jistotu, že ho nikdo z nich nepodrazí. "My je najdeme, spolu," ujišťoval Steve Wandu. Loki vnitřně pocítil varování, jenž jej nutilo Viktorovi z nějakého důvodu nevěřit. Vlastně mu nevěřil už od začátku (proto byl také venku a čekal na své přátele, když byli nedávno k němu pozvaní). "Loki?" zavolal jej Steve a on vzhlédl do oceánové modři. "V pořádku?" Černovlásek jen pokývl hlavou, přičemž se snažil ignorovat Viktorův zkoumavý pohled. Chce se ti dostat do hlavy! Šeptaly mu hlasy v hlavě a on se je pokusil setřást, leč marně. Stevova náhlá akce ho zachránila. Blonďák sesbíral všechny jejich věci a přesunul se k autu. "Počkej," Loki ho zastavil, když byli oba ještě venku, zatímco Wanda a Viktor nastoupili do auta. "Co?" Steve se natočil celým svým tělem k Lokimu, připraven jej vyslechnout. "Mám magickou stopu," zašeptal Stevovi a po očku se ohlédl na Viktora, který se s Wandou o něčem zrovna bavil a nevěnoval mu (naštěstí) žádnou pozornost. Zdánlivě.

"Magickou stopu? Koho?" Loki se na Steva dlouhou chvíli vyděšeně díval, než ze sebe vypravil: "Laury." Stevovi to začínalo dávat smysl, ale byl v myšlenkách tak ztracený, že si nevšiml Wandy, která pojala podezření, že je něco v nepořádku. "Cítíš-" Loki jí překryl rukou pusu, než stačila doříct svou otázku, načež přikývl.
"Myslíš, že-"
"To nevím," přerušil ji tiše a sundal ruku z jejího obličeje.
"Musíme vymyslet plán," navrhl Steve a zatěkal očima mezi Wandou a Lokim.
"Můžeš si pospíšit?" Na to se Steve zamračil. "Snad tu nejsem jen já, kdo vymýšlí plány, ne?" To se na oplátku Loki ušklíbl. "Mé plány jsou-"
"To je teď jedno, Loki. Každý nápad má teď vysokou cenu, takže jestli něco máš, rychle to vyklop," přerušil jej Steve rázně a Loki na moment sklapnul. Nikdo z trojice si nevšiml, že se Viktor objevil za nimi. "Heleďte, neměli bychom třeba takhle jet?" prohlásil, přičemž téměř jako naschvál položil tu svou pařátu na Lokiho rameno, čímž bohu falše málem způsobil infarkt. Černovlásek následně zbledl tak, že by i bílá stěna vypadala vedle něj o odstín tmavší. Wandě ani Stevovi se Lokiho reakce nelíbila, proto se Steve raději prorval mezi Lokiho a Viktora, přičemž přehodil paži kolem Viktora a odvedl jej k autu. "Ale jistě příteli, samozřejmě. Nastupujem!" zavelel a Wanda obdivovala jeho sebekontrolu, přičemž Loki s úlevou děkoval všem bytostem ve vesmíru za vysvobození ze spárů toho chlápka.