Magický lék (Bucky ff)

Whitelien a malá pomoc

Whitelien. Tohle městečko bylo malé rozlohy, počet obyvatel se tu pohyboval kolem dvou tisíc a všichni tu žili svým skromným životem. Nijak se neměli potřebu prosazovat a poukazovat na sebe. Nebyli rádi středem pozornosti. Proto si lidé, na něž naše čtveřice cestou narazila, vyměňovali překvapené pohledy mezi sebou a někteří dokonce reagovali ustrašeně. "Stalo se tu snad něco?" šeptla Wanda, neboť se jí to nezdálo. Steve jen pokrčil rameny a na pár vteřin upřel pohled na bílého chlupáče kráčejícího po jeho pravé straně, než se soustředil na cestu před sebou. Loki je v tichosti následoval. Mezi místními se přec našel jeden odvážný! Ten muž měl štíhlou, leč svalnatou, středně vysokou postavu. Levou tvář mu zdobila jizva táhnoucí se od ucha ke koutku úst, jeho zplihlé, havranní vlasy jen tak visely k jeho ramenům a někde i trčely do stran. Hluboko posazené oči barvy mračné šedi se zabodávaly do blonďákových modravých panenek a mezi obočím se objevila rýha, jak se ten týpek zamračil. Když tu takhle statečně stál, nikdo jiný už nebyl takový odláživec a veškeré obyvatelstvo se schovalo do svých domovů.

Wandě, Lokimu i Buckymu ten chlap nepřišel vůbec sympatický. "Já s ním promluvím," hlesl Steve a dvakrát ukročil blíže k tomu muži. "Dokážu vyjednávat líp než ty, ale když na tom trváš, hodně štěstí," odvětil Loki tiše a Steve si pochybovačně odfrkl, jakmile jeho uši zpracovaly Lokiho prohlášení. Wanda černovlasému bohu položila ruku na rameno a jemně jím zatřásla. Udělala to spíše pro zabránění sporu, než že by tím chtěla podpořit jeho ego. "To bude dobrý," lehce se usmála a stáhla ruku nazpátek, načež si ji založila i s druhou rukou na hrudi. Loki na ni pohleděl a díky tomu si za ní všiml Buckyho, jak někam cupitá. "Bucky!" špitnul co nejtiššeji k Wandě, jež se hned otočila na něj a následně směrem, kam se ubíral Lokiho zrak. "Kam to jde?" zamumlala mladá čarodějka a vydala se za chlupáčem. Černovlásek stál na místě, vnitřní hlásek mu napovídal, aby zůstal po Stevově boku, tudíž se přesunul vedle blonďáka, jenž si stále pouze měřil pohledem to individuum stojící pár metrů před ním. "Co jste zač?" sykl jedovatě ten muž, jeho pravá ruka spočívala na boku opasku, očividně připravený kdykoli zaútočit, pokud by to bylo potřeba. Steve si vyměnil s Lokim zmatený výraz, než oba upřeli pohled zpět k tomu podivínovi. "Hledáme jednu ženu," promluvil Steve odhodlaně. Loki obdivoval jeho kuráž. Muž přimhouřil oči. "Tu černovlasou, že?" Loki vytřeštil oči, ale Steva to nijak nevzrušilo. "Ano, viděl jste ji?" Muž se na Steva chvíli díval s přimhouřenýma očima, než se na jeho tváři rozlilo něco, co se zdánlivě podobalo úsměvu. "Pojďte za mnou," muž pohl hlavou na znamení, aby jej ti dva následovali. "A tu holku s kočkou vemte s sebou," dodal ještě, když si za nimi všiml dobíhající Wandy s Buckym v náruči.

☕☕☕☕☕☕☕ ☕☕☕ ☕☕
☕☕☕☕☕ ☕☕ ☕☕
☕☕☕☕ ☕☕☕☕ ☕☕☕
☕☕☕ ☕☕☕☕ ☕☕☕☕
☕ ☕ ☕ ☕ ☕ ☕

Kafe. První věc, kterou všichni čtyři zaregistrovali po vstupu do dvoupatrového domu, jenž zvenčí vypadal už dost staře. O interiéru už se dalo hovořit jinak. Úzkou chodbu vedoucí z vchodu lemovala dřevěná prkna. Na velkých hřebech zatlučených v pevném materiálu visely dechberoucí obrazy různorodých scenérií, jež byly namalovány těmi snad nejlepšími umělci. Nejvíce to zaujalo Wandu, zbytek se přemístil do rozlehlého obývacího pokoje spojeného s kuchyní. Ta kuchyňská část dost připomínala bar. Jen nad linkou chyběly visící skleničky. I tahle místnost naskytla náhled na několik obrazů, tentokrát to ale bylo jakési abstraktní umění. Veselé barvy kontrastovaly proti tmavému dřevu v pozadí. Strop byl tvořen masivními trámy, jež byly olemovány umělou liánou, která se táhla z jedné strany místnosti až ke druhému. Ten muž tu měl na nich zavěšené různé bylinky.

Bucky se usadil v houpacím křesle a cítil se vskutku spokojeně. Do doby, než se ten týpek vynořil z koupelny s ručníkem hozeným přes rameno, přičemž byl oblečen jen do poloviny těla. "Posaďte se, udělejte si pohodlí," nabídl svým návštěvníkům volná křesla a na stůl nanosil šálky kávy. Steve s Lokim zpočátku váhali a nedůvěřivě si prohlíželi interiér domu, jako by tu očekávali nějakou past. Po dlouhých minutách se konečně alespoň Steve dokázal trochu uvolnit a zapadl do pohodlné pohovky. Nezapomněl si u toho mírně zahopsat, jak byla sedací část pružící. Konečně se jeho rty stočily do úsměvu. "Je to pohodlný," konstatoval, zároveň se snažil svůj hlas obohatit o přesvědčovací zabarvení tolik potřebné pro černovlasého boha falše, jenž celou dobu vystával důlek uprostřed místnosti a byl napnutý jako struna. Steve naznačil úsečným pohybem hlavou, aby si k němu Loki přisedl. Ten stále váhal, ale přeci si dal říct a taktéž párkrát zahopsal při zapadnutí na gauč vedle svého blonďatého společníka. Brzy se k nim připojila i Wanda a nakonec samotný hostitel, který mezitím cosi kuchtil na lince. "Tady máte vafle," na stole přistály dva plné talíře onoho pokrmu, "a tady brambory se zeleninou," dodal cizinec, jenž z linky sebral další dva talíře, které taktéž skončili na stole. Sám hostitel se usadil do křesla v čele stolu.