Magický lék (Bucky ff)

(Ne)známá

🐾 🐾 🐾 🐾 🐾 🐾 🐾 🐾 🐾 🐾 🐾
🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾
🐾 🐾 🐾 🐾 🐾 🐾 🐾 🐾 🐾 🐾 🐾
🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾🐾
🐾 🐾 🐾 🐾 🐾 🐾 🐾 🐾 🐾 🐾 🐾

Sotva se otevřela jeho kočičí víčka, okamžitě zaregistroval svůj zrychlený dech i puls a v hlavě se mu stále přehrávala noční můra, která jej dohnala k tomuto stavu. Chvíli tak zůstal, snažíc se zahnat nepříjemné myšlenky klouzal očima po místnosti. Díky tomu jím projel další (tentokrát o dost menší) šok - nacházel se totiž ve své ložnici, nikoli v obýváku, jak tomu bylo doposud. Tedy, do chvíle, co si pamatoval samozřejmě. Zvedl se na nohy a přesunul se do koupelny. Chystal se osprchovat. Přesně, jak to měl ve zvyku. Naskytl se ale další problém - vana. Tento objekt byl nyní o dost větší a kvůli uvěznění v tomhle malém tělíčku se do ní nemohl dostat. Očima těkal po vhodných možnostech, až nakonec dostal nápad vyskočit nejdřív na malý box, jenž se nacházel pod umyvadlem a poté se nějak vyškrábat alespoň na kraj vany. Naštěstí onen box měl ze stran úchopná ucha, takže manipulace s ním by pro něj neměl být problém. Natáhl levou packu a snažil se uchopit madlo, leč marně, poněvadž prsty měl moc kraťounké a zaoblené. Navíc pátý prst byl od těch ostatních moc daleko.

Takhle to nepůjde. Zklamaně si odfrkl, ale nehodlal se vzdát. Packou tedy podebral madlo a se spoluprácí druhou packou dokázal box odtáhnout do prostoru. Kvůli námaze se posadil a chvíli oddechoval. Dalo mu to docela zabrat, kdo by to byl řekl? Však já získám zpátky svou podobu! Povzbudivě plácnul packou do dlaždice, pro sebe se zakřenil a pak vyskočil na onen box. Hm, tohle asi moc nevypočítal. Boxy by totiž byly potřeba alespoň dva. Tenhle byl moc nízký. Nebo vana moc vysoká? Už asi vím, co změním, až se vrátím.. pomyslel si a přemýšlel, co dál. Už to všechno chtěl vzdát, být zase člověkem a jednoduše si hodit sprchu, která pro něho nikdy nebývala tak velkou překážkou. A co když prostě skočim? napadlo ho náhle, takže se přikrčil a váhavě sebou houpal na boxu, připravoval se na tu správnou chvíli, kdy se zadníma nohama odpálí a šťastně dopadne do vany. Než se k něčemu vůbec stačil odhodlat, koupelnu zalilo ostré světlo. Pro jeho citlivé oči to byl opravdu skvělý požitek! Nespokojeně zamručel. Následně kousek od sebe uslyšel tichý smích. Jeho oči doputovaly přes tělo až k obličeji... Steva.

Vnitřně zpanikařil. Nikdy za svůj dlouhý život nezažil, aby ho Steve vyrušil při koupelnovém rituálu. Který sice aktuálně ještě ani nezačal, ale co na tom sejde? Jdi pryyyyč!!! Chtěl Stevovi dát najevo své rozrušení, jenže z něho vyšlo pouze dlouhé zamňoukání spojené s vrčením. Uši se mu automaticky sklopily k hlavě a úmyslně vycenil zuby. "Ale no tak, co je?" postěžoval si Steve sedajíc si ke kocourovi. "Vždyť se o tebe starám, i když nevim čí jsi a kde ses tu vzal, proč na mě vrčíš?" Nakonec protočil očima a při detailnějším pohledu na box, na němž chlupáč celou dobu seděl, šikmě položený vedle vany mu došlo, o co se tu ten kocour snaží. Nedocházelo mu však, proč by kočky lezly záměrně do vany. Tohle mu přišlo divné. "Že ty rozumíš mým slovům?" zkusil pomalu tiše promluvit na zvíře, jehož pozornost byla plně věnována jemu. Kocour přikývl hlavou na souhlas. Blonďák se zamračil.

"Tak jo. Ty chceš umýt?" položil chlupáči další dotaz, každé slovo vyslovil odděleně a při tom gestikuloval, jako by hovořil s někým, kdo má primitivní chápání. Bucky se chtěl zasmát, jeho hrdlo však vydalo zvuk podobající se dávení. Stevovy oči se rozšířily. "Není ti nic?" zajímal se se starostí v hlase. Buckymu se vybavily chvíle, kdy Steve zněl takto ochranářsky vůči němu. Pokaždé to byla situace, kdy mu hrozilo nebezpečí a Steve tam vtrhnul a překazil zlým hochům jejich zlotřilé plány.