Magický lék (Bucky ff)

Plány

🐽🐽🐽🐽🐽🐽🐽🐽🐽🐽🐽🐽🐽🐽🐽🐽🐽🐽🐽🐽🐽🐽
🐽🐽🐽🐽🐽

🐽🐽🐽🐽🐽🐽🐽🐽 🐽🐽🐽🐽🐽🐽
🐽🐽🐽🐽 🐽🐽 🐽 🐽 🐽🐽🐽🐽🐽🐽

🐽🐽🐽🐽🐽🐽🐽 🐽🐽🐽🐽🐽🐽🐽

"Hm," zamručel nespokojeně černovlasý bůh skloněn u země s dlaněmi přitisknutými k půdě. Wanda se Stevem se posadili ke stromu, aby si chvíli odpočinuli od zdlouhavé chůze, jež se jim zdála býti nekonečná. Slunce postupně zapadalo za obzor a tvořilo na nebi úchvatné obrazce zalité oranžovými a růžovými odstíny. Loki se konečně zase narovnal a odtrhl si kousek kůžičky u nehtu, jenž ho už iritoval. "Tak? Na co jsi přišel?" naléhal na něj Steve. Černovlásek vypustil z úst hluboký povzdych. "Tady její stopa končí," oznámil se zklamáním v hlase a kecnul si vedle Wandy, opírajíc se o kmen stromu zaklonil hlavu a zavřel oči. Pod pravou rukou ucítil něco jemného, což instinktivně začal pravidelně hladit a pročechrávat. V uších se mu ozvala odpověď v podobě tichounkého vrnění, přičemž pod dlaní ucítil lehounkou vibraci. Vykouzlilo mu to úsměv na tváři. Znovu otevřel svá oční víčka a ledově modré panenky upřel do páru heterochromických oček hledících na něj. "Budeme spát pod širákem?" houkla Wanda, jež se ohlížela kolem pole, kde čtveřice zůstala trčet. "Musíme se vrátit," hlesl Steve a odhodlaně se postavil na nohy. "Nebudeme se vracet," oponoval tvrdohlavě Loki, taktéž vstal a tyčil se před blonďákem. Jeho rty utvořily tvar tenké linky a čelist se napla. Wanda už byla v tu chvíli taky na nohou, očima těkala od jednoho ke druhému a vymýšlela, jak počínající spor zarazit. "Chceš snad spát tady?" Steve zagestikuloval rukou směrem k poli. "A ty chceš začít zase od začátku?" vyprskl Loki nazpátek, tep jeho srdce se rapidně zrychlil a v hlavě mu začal vládnout hněv. "Muuííííaaaaauuuuu!" vzkřikl Bucky, jak nejlépe dokázal, načež se naježil. To oba muže vyrušilo, tudíž oba věnovali pozornost bílému chlupáči sídlícímu ve Wandině náruči. Ona jednou rukou držela pevně jeho ocas, přičemž upírala pohled na Steva.

Blonďák se zamračil. "Co to děláš?" Wanda jen mírně naklonila hlavu na stranu, nic však neřekla. Steve si povzdychl. Loki se zase posadil na zem a sklopil pohled. Cítil se hloupě za své pocity. Bucky vyskočil z Wandiny náruče, přičemž ladně přistál na všech čtyřech a zatřásl sebou, jak se chladný vánek vkradl do jeho kůže pod jemnou srstí. Wanda se objala oběma pažemi. "Kluci, jdeme najít aspoň hotel, nebo něco?" žadonila. "Můžeme jít ke mně," navrhl Steve tiše, čekajíc na reakci. Loki ten nápad chvíli přehazoval v hlavě a na moment mu přišlo dobré zůstat tady, zatímco Wanda a Bucky by odešli se Stevem. Blonďákova ruka, jež se zjevila před jeho obličejem, odehnala jakékoli myšlenky ohledně zůstávání osamotě. Ač vcelku nerad, ruku přijal a nechal se vytáhnout na nohy. "Je to asi kolimetr odtud," oznámil Steve, nedostalo se mu však od nikoho žádné odpovědi a místo toho se všichni mlčky rozešli směrem k jeho domovu.

🌙🌙🌙🌙🌙🌙

🌙🌙🌙🌙🌙 🌙🌙🌙🌙 🌙🌙
🌙🌙🌙🌙🌙🌙 🌙🌙🌙🌙🌙🌙🌙🌙
🌙🌙🌙 🌙🌙🌙 🌙🌙🌙 🌙🌙🌙

Kostel v dáli za širokým polem odbíjel půlnoc. Otevřeným oknem do místnosti proudil lehký, chladivý vánek. Krátké záclonky se pod tou malou přírodní silou jemně pohupovaly v kolébavém rytmu. Bucky se stále vrtěl, neschopen usnout nakonec vstal a přešel do Stevova pokoje. Chvíli hleděl na spící pytel na posteli, než pomalu vycouval zpátky a namířil si to do kuchyně. Až teď si uvědomil, že měl žízeň. Neměl se čeho napít. Židle tu byly kovovo-dřevěné, takže by se na ně ztěží vyškrábal. Musel vymyslet způsob, jak se dostat alespoň k vodovodnímu kohoutku. Napadlo jej obhlédnout Stevovu koupelnu, tudíž tam zamířil. Po levé straně sídlilo umyvadlo s malým zrcadlem nad ním. Každý umyvadlo potřebuje svoje zrcadlo, pomyslel si pobaveně. Napravo od sebe upíral pohled na dvě skříňky natěsnané vedle sebe. Před ním se rozprostírala vana, jeho dosavadní problém. E-é, ne, kdepak, tam lézt nebude. Steve tu navíc postrádal jakýkoli box, jaký má sám Bucky. Takže by se tam neměl jak vyškrábat.