Pobertovská kráska

15. Kamarádi?

,,Bello!" vykřikl jsem.
Utíkal jsem za ní. Nemohl jsem ji nechat odejít.

,,Bello počkej!" zařval jsem. Otočila se a nechápavě a překvapeně se na mě podívala. ,,Podívej, musím ti něco říct..." vydýchával jsem se. Sedl jsem si na zem, kašlal na to, že před ní sedí Zmijozelský král na zemi a popadal dech.

Zatvářila se pobaveně a sedla si vedle mě. Pak zvážněla: ,,Copak se děje?" Vztek ze mě už dávno vyprchal.
,,No, já,..." napadla mě totální hovadina. ,,Nechceš jít se mnou na ples?" Vykulila oči: ,,Zmijozelský král se mnou chce na ples?!"

Jen jsem se na ni díval. Pozval jsem ji dvakrát, jednou anonymně a jednou do očí. Jsem zvědav, koho odmítne. ,,No, totiž, promiň Regu, ale už mě někdo pozval a já kývla..." rozpačitě se usmála. ,,Promiň, mrzí mě to!",,To je v pohodě!" pokrčil jsem rameny.

,,Odkdy jsou z nás takoví kámoši?" rozesmála se. ,,Přece od narození!" mrkl jsem na ni a zazubil se. ,,Hustyyy já se právě narodila!" vypískla.

,,Nechceš někam jít? Jinam?" zeptal jsem se s úsměvem. ,,To jako kam??" zopatrněla. ,,Nevím, nesedět tu jen tak uprostřed chodby!" pokrčil jsem rameny. ,,Hmm, no tak jo, ale kam?" podívala se na mě. ,,Já bych věděl..." zašklebil jsem se. ,,Tak mě veď!" zavřela oči a natáhla ke mně ruku. Trochu se mi zatajil dech, chytl jsem ji za ni a vedl ji jinam.

,,Schody!" upozornil jsem ji. Zasmála se a tápala nohou ve vzduchu, jenže klopýtla, takže jsem ji musel zachytit. Do náruče. Ovanula mě její vůně a já málem spadl taky, když tu se mi z náruče opatrně vyvinula a pátrala rukou po mojí. Chytil jsem ji znovu a vedl ji dál.

,,Kam to jdeme?" vyzvídala. ,,Neřeknuuu!" tlemil jsem se. Nenápadně jsem si schoval kravatu, ale stejně na nás těch pár studentů, co se tak večer po chodbách potulovalo, divně koukalo.

,,Už tam budeme?" zakňourala pobaveně. ,,Ještě chvilku!"zakoulel jsem očima. ,,Nekoulej těma očima, já to vidím!" pohrozila mi se smíchem. ,,No jo furt!" zakoulel jsem jimi znovu.

Jemně mě plácla po rameni a já se z toho dotyku až zachvěl. Už začínám chápat, jak si asi připadá její bratr po boku Lily. A ne, pro mě to není mudlovská šmejdka, celkem ho i chápu, že je do ní blázen.

,,Regu?" vytrhl mě z přemýšlení hlas Belly. ,,Hmm?" ,,Co se děje, proč stojíme?" snažila se podívat. ,,Už jsme tady, ale čekej, nejsme vevnitř!" ,,Vevnitř?" vydechla tázavě. Rychle jsem prolezl otvorem po tom, co jsem zašeptal heslo a odkryl jí oči.

,,Prefektská koupelna!" vyjekla. ,,Tady jsem byla jen jednou, s klukama!" ,,Tys tu byla s mým bratrem?!" začala se ve mně vařit krev. ,,Počkat, co tu chceš dělat?!" prudce se na mě otočila. ,,Já nehodlám být další zářez na tvé posteli!" vyprskla. ,,Bello pochop to, já žádné zářezy na posteli nemám! NIKDY jsem s nikým nechodil a nic neměl!" zakřičel jsem. ,,A proč..?" zčervenala. ,,Proč se to říká? Protože to o mně rozšiřují moji spolužáci a dementní bratr, proto!" zafuněl jsem. Nedodal jsem, že celou dobu čekám na tu jednu pravou. Na ni. ,,Podívej, já ti nehodlám nijak ublížit, využít tě, neudělám nic proti tvojí vůli, přísahám, co se jen...koupat?" dodal jsem jemněji.

,,Já nemám plavky..." zrozpačitěla. ,,Však přece.." nedořekl jsem, protože mi skočila do řeči. ,,Do spodního prádla nejdu u Merlina!" ,,Já chtěl říct, že však jsi přece jsi čarodějka!" rozesmál jsem se a mávl hůlkou, aby se naše madam neudřela

Na těle se jí objevily duhové paví bikiny s křížem na zádech a oblečení se přesunulo na podlahu. Zapomněl jsem dýchat. Tím, že často létala s bratrem na koštěti, měla štíhlé tělo, dlouhé nohy a když jí po zádech splývaly blond vlasy, myslel jsem, že umřu. ,,Ehm, musíš na mě tak zírat?"vyhrkla rudá rozpaky. Rychle jsem se otočil  a přičaroval si mávnutím hůlky plavky taky. V zádech jsem ucítil pronikavý pohled. ,,Kdo tu zírá teď, co?" pobaveně jsem se zašklebil.

Popadl jsem ji kolem pasu a hodil ji do vody. ,,Ty svině!"prskala, když se vynořila nad hladinu. ,,Je to studený?" zeptal jsem se opatrně. ,,Ani ne!" zatvářila se ďábelsky, podtrhla mi nohu a já ve vodě skončil taky. ,,Pomstaa!" zavřískla a pokusila se mě potopit, jenže na moji sílu z famfrpálu prostě nemá.

Přehodil jsem si ji přes ramena a ignoroval její pokusy o kopání. Chtěl jsem ji hodit přímo pod kohoutek s tekoucí vodou. Jakmile to zjistila, začala kopat ještě víc, ale marně. Po chvíli vypadala jako zmoklá slepice a vlasy jí vlezly až do obličeje, takže nakrčila nos a vypadala hrozně roztomile. Natáhl jsem ruku a ty vlasy jí z obličeje shrnul. Zarazila se a podívala se na mě. Ovládl jsem se a ruku stáhl zpět.

Zřejmě jsem přestal dávat pozor, protože jsem se najednou ocitl pod vodou. ,,Tak to ne!" zašklebil jsem se, vynořil se z vody a popadl ji. V zoufalé snaze nepotopit se mi obmotala nohy kolem pasu, vzápětí jí to však došlo, zčervenala a pokusila se omluvit. ,,Já, promiň, já nechtěla!" Umlčel jsem ji prstem na ústech. ,,Jestli budeš dělat tohle, neovládnu se!" snažil jsem se to vtipně zamluvit.

Změnil se jí pohled: ,,Tak se neovládej!" Zalapal jsem po dechu, ta chemie mezi námi přímo pulzovala. Chytil jsem její obličej do dlaní, přitáhl si ho k sobě a políbil ji. Chvíli mi to opětovala, pak se mi ale vytrhla. ,,Ne!" zakřičela. Podíval jsem se tam, kam upírala svůj pohled a vzápětí byl pod vodou.

Pohled Siriuse

James otevřel otvor do prefektské koupelny a vzdychl. ,,Kdyby tak s námi chtěla jít Lily!" ,,Klid brácho, však se k tobě chováním změnila!"

Vzápětí ztuhl. ,,M-možná to není dobrý nápad sem chodit, co takhle jít do kuchyně?" postrkoval mě zpátky. Vytrhl jsem se mu a vpadl dovnitř. Už jsem totiž zahlédl dvě hromádky šatů. Ve vodě to vypadalo, že nikdo není, pak jsem ale zvedl pohled dál ke kohoutkům s vodou a spatřil kluka, kolem kterého měla nohy obmotané nějaká dívka s blond vlasy.

Chtěl jsem se zasmát a otočit, nebudeme je rušit, ale vtom jsem je poznal. Můj bratr a ta holka byla...BELLA?! Zahlédla mě a zakřičela: ,,Ne!" Zatmělo se mi před očima a vzápětí jsem viděl rudě. Obřím skokem jsem se vrhl do vody. ,,Tichošlápku, ne!" zařval James, ale to jsem vnímal jen okrajově. Vrhl jsem se na svého bratra, neřešil jsem, že jsem v oblečení, neřešil jsem nic. Krev mi pěnila v žilách a jakoby mi v nich koloval čirý vztek a žárlivost. ,,Siriusi, nech ho být, byl to omyl, chyba, prosím, poslouchej mě!" prosila Bella. ,,Jsme jen přátelé, nic to neznamenalo, prosím!" rozplakala se. ,,Bello, on určitě jede  v nějaký sázce, jak mu můžeš věřit?!" zasípěl jsem. ,,Nic to neznamenalo, byl to omyl, nikdy bych víc nedovolila!" plakala.

Zarazil jsem se, nechtěl jsem ji rozbrečet. ,,Pojď sem!" schlípl jsem a objal ji. ,,Promiň Bellinko, promiň, já tě nechtěl rozplakat!" Vzal jsem ji do náruče a nesl ji ven. ,,VYPADNI!" zasyčel jsem dozadu na svého drahého bratříčka. ,,Můžeš tu zůstat s námi!" otočil jsem se na ni. Kývla a uslzeně se pousmála. Ten Zmijozelák si mezitím posbíral věci, přečaroval si oblečení a kráčel pryč.

Pohled Reguluse

Sebral jsem si oblečení a přečaroval si na ně plavky. V hlavě se mi dokola opakovala jedna jediná věta: ,,Byl to omyl, byla to chyba! Byl to omyl, byla to chyba!"

Lumos🌝

Okeej, kapitola trochu po delší době, ale nevadí, zato je delší, přes 1100 slov! Doufám, že se bude líbit, kdykoli kdokoli může napsat! <3 tuhle kapitolu jsem si vyloženě užívala, ale nejlepší bude ples! <3 užívejte "volno",

ily'all
A x

Nox🌚