Pobertovská kráska

22. Ples III.

,,Nic zlato, všechno je okej!" mrkla na mě rudovláska.

Pohled Reguluse Blacka

Díval jsem se na ně z vrcholu Astronomické věže. Bylo mi jasné, že i když mě uvidí na plese, nevybere si mě, protože ten druhý S. O. B. je samozřejmě můj bratříček. Jak se tohle stalo? V tý koupelně to byla zábava, pak i něco víc a on to vždycky musí zkazit.

Přemýšlel jsem, jestli na ten ples vůbec jít. Stejně by nekývla, tak co? Ale přeju si vidět její reakci. Třeba jí na mě taky záleží...

Pořád dokola mi znělo v hlavě její Byla to chyba! Opravdu byla? Je mi jasné, že by mi stačilo kývnout prstem a ta, na kterou bych si ukázal, by hned přiběhla.

Možná proto jsem si vybral ji. Nedostupná nádherná královna. Ale srdce z ledu nemá. Tak moc bych si přál se k nim venku přidat, být na místě Siriuse.

Proč vždycky on?! Odlepil jsem se od zábradlí a mířil dolů. Aspoň to zkusím.

Pohled Belly

,,Nechci nic říkat, ale možná bychom se měli jít připravit!" upozornila jsem za chvíli. ,,Zlato, co byste tam 3 hodiny dělali??" nechápavě povytáhl obočí Sirius.

,,3 hodiny ?! MUSÍME JÍT!" vyjekla Lily, popadla mě za ruku, mávla klukům a utíkali jsme do hradu, holky v patách.

Vtrhli jsme do hradu a utíkali chodbou, když to jsem já opět do někoho vrazila. ,,Máš v tom nějakou zálibu, nemyslíš?" ozval se pobavený i když posmutnělý hlas.

Zčervenala jsem a vzhlédla. Stál tam Regulus. ,,Moc se omlouvám, spěcháme, musíme se připravit..." pokrčila jsem rameny. ,,Vždyť máte.. 3 a půl hodiny?!" vytřeštil oči.

,,Času není nikdy dost!" mrkla jsem na něj a pak málem zasténala trapností, to znělo pěkně divně. ,,No to ne no!" zašklebil se. Jak se dokáže chovat, jako by se nic nestalo?!

Pohled Reguluse

Jak se dokáže chovat, jako by se nic nestalo?! ,,Nepospícháš náhodou?" pobaveně jsem se usmál. ,,Sakra, no jo!" plácla se do čela. ,,Pojď, ukážu ti zkratku, kterou ani Pobertka nezná!" chytl jsem ji opatrně za ruku a táhl ji k obrazu, za kterým je tajná chodba přímo do Nebelvírské společenky.

,,Jak o tom víš?!" nechápavě se na mě podívala. ,,Neptej se!" tlemil jsem se.
,,To se teda ptám!" dala si ruce v bok.
,,Řekněme, že když jsem chtěl něco provést bratrovi, dost se hodila!" mrkl jsem na ni, ale pak ztichl.

Výraz v obličeji se jí úplně změnil. A nebyla jediná, kdo si na tu poslední situaci mezi námi třemi vzpomněl.
To jsem zase něco plácl.

,,S kým jdeš na ples?" snažil jsem se odvést téma. ,,Ee, nemám tušení?" rozhodila rukama. ,,Ajo vlastně.."prokecl jsem se. ,,Jak to víš?!" podezřívavě se na mě podívala. ,,Eee, po škole by se určitě rozkřiklo, kdyby tě někdo pozval!" podíval jsem se jinam. ,,Jo, je fakt, že teď se tu rozkřiklo něco jiného.." pokrčila rameny.

Zase jsem se podíval jinam, musí to vytahovat? Jaký má můj bratr zase štěstí? Otočil jsem se zpět k ní a všiml si, že zase zčervenala. Asi jí došlo, že to nebyla úplně super věta.