Kapky Víry Kapky Bolesti

Jdi pryč

Sedíme tu na paloučku,
stíny se plížily polehoučku.
A než jsme stačili odejít.
Tma nás přišla obejít.

Víčka nás zrazují s únavou,
bojím se, že zítra nevstanou.
A i když sen nás má ve své moci,
naší fantazii, nepřijde pomoci.

Ale proto ho neodháněj,
spíše další krásné sny sháněj.
Ať je nevystřídají noční můry,
přicházející ze staré půdy.

Už mi tu usínáš sic jen lehkým spánkem.
Vlasy své necháváš čechrat vánkem.
Na rtech není jediná výčitka sebemenší,
přesto odpustit si, je čím dál těžší.

I proto se omlouvám stále dokola,
věř mi, že ty omluvy nejsou náhoda.
Hvězdy se na nás tak hezky smějí,
jsou rádi, že nejsme dospělí.

Žádám tě. Odejdi, prosím, nechci víc.
Všechny ty slzy smáčí mou  líc.
Naděje nikdy nebyla pro mě, to víš.
Neodpovídáš, asi už spíš.

Ale i tak, pronáším v tichu ta slova.
Vím, že v budoucnu bude bolestná doba.
Už blíží se, blíží a já musím jít,
omlouvám se, nechávám tě ve snech bdít.

Jdi pryč, ať nevidíš mě brečet.
Jdi pryč, nechci tě už ani slyšet.
Žij líp, než se se mnou dá.
Žij líp, než můžu já.

Jsem sobec, proto bys měl jít.
Jsem slaboch, už nevím, jak to říct.
Já jsem já a já se nezměním.
Já jsem zlá a to se nezmění.