Temnota v pokoji, temnota v duši.
V ní slzy nevidíš, sic tolik ti sluší.
Úsměv je přetvářka a radost jen klam.
Kdybych měl naději, ptám se, co dál?
Můj mozek však nevnímá, z bolesti mojí.
Kdyby to šlo, zavřu se v pokoji.
V temnotě pokoje, tam už je klid.
Bolest v tvých očích, nevidí lid.
Bolest v tvých očích vyplula na povrch.
Když tě to uklidní, vystoupej na ten vrch.
Ale proč ptáš se, co máš, co musíš?
Slovosled nechápeš, jen sám sebe mučíš.
Tu bolest tak dobře znáš, ale proč je tu zase?
Kam zase utíkáš? Snad ne k jiné kase?
Za život zde zaplatíš a to nemalou cenu,
hlavně když nemůžeš a klesáš ke dnu.
Za odchod zaplatíš o mnoho víc,
ztratit tě nechtějí, třeba to chtěli říct.
A tak ráno zas vstanu, řeknu si, bude líp.
Úsměv si nasadím, zakážu odejít.
Třeba se dnes ještě nepotopím,
v hromadě slov se neutopím.
Odpusť mi dnešní selhání.
A bolesti do básní vkládání.
ČTEŠ
Kapky Víry Kapky Bolesti
PoezjaJenom pár básní, některé nesou naději, jiné zase žal. Některé křičí, jak život bolí. A nevěří v zahojení ran, co život uštědřil. Jiné s klidem vypráví, že nějaká cesta se najde i v těžších situacích. Pouze prostá poezie.
