Jsem brk, taky mě těší,
jsem klasický psací pěší.
Jen mě hezky vezmi do dlaní,
snad mě před zničením ochrání.
Možná, že už jsem vyšel z módy,
nejspíše na mě nejsou psány ódy.
Ale prostě nechápu,
proč se na mě zapomíná.
To už brky nikdo nevnímá?
Poslouchá mě vůbec někdo?
Nebo jsem už všem jedno?
Už se tu na poličce nudím
a z dlouhých snů se budím.
To jsou vám vážně milejší propisky?
A co vzali jste si místo whisky?
Kam tahle doba upadá,
když je celá takhle křiklavá?
Zapomínáte na hodnoty,
nebo jste dostali nové života noty?
Možná sem už prostě moc starý,
iluze o mně jste mi právě vzali.
A tak zraněn utichám.
ČTEŠ
Kapky Víry Kapky Bolesti
PoetryJenom pár básní, některé nesou naději, jiné zase žal. Některé křičí, jak život bolí. A nevěří v zahojení ran, co život uštědřil. Jiné s klidem vypráví, že nějaká cesta se najde i v těžších situacích. Pouze prostá poezie.
