V očích cit, ale duše z kamene.
Proč snažit se, když stejně selžeme?
Proč lžeš mi, když ti nevěřím?
Proč bojím se, když se sešeří?
Nelži mi, k tobě se mi to nehodí.
Nelži mi, poslední city tak zahodím.
Zrůda, co trpí naposledy.
Není co lepšího psát na pohledy?
Baví tě, když slzy zase tečou?
Minuty se tak ukrutně vlečou...
V samotě prázdnoty truchlit.
Tempo trýzně nezrychlit.
Nedrž mě tady, bolí to!
Konec, kdo slíbí to?
V beznaději stejně odcházíš.
Na to jak žít nepřicházíš.
Stejně se zase pohádáme.
Nikdy nikdo nevyhráme.
Bojíš se mě a já zase tebe.
I tak si slibujeme nebe.
Stejně tady nikdo není.
A nikdy se to nezmění.
A až samota je hmatatelná.
Bolest je zas nezvladatelná.
ČTEŠ
Kapky Víry Kapky Bolesti
PoezjaJenom pár básní, některé nesou naději, jiné zase žal. Některé křičí, jak život bolí. A nevěří v zahojení ran, co život uštědřil. Jiné s klidem vypráví, že nějaká cesta se najde i v těžších situacích. Pouze prostá poezie.
