Kéž by zmizení bolesti přišlo,
jenže z toho obchodu sešlo.
No a co, že bych duši ztratila?
Alespoň bych se už nesblížila.
Zničit, to slovo mě provází.
Pohroma, to z toho vychází.
Žal, už mi neprochází.
Kamarád poté odchází.
Bolest pro bolest se střídá.
Nikdo již život mi nehlídá.
Jak skřivánek, co již nezazpívá.
Takovou náladu má duše mívá.
Šlo by mi odpustit, další mou chybu?
Nebo osud dostojí slibu?
Všechno se hroutí jak domeček z karet.
Duše má, neví, jak dostavit lazaret.
Život co fraškou je,
ďábel se raduje.
Růže pak uvadá,
jak dívka co nespává.
A chce se ti vyčítat těm očím?
Kéž by šlo jinak skočit.
Chce se ti zpytovat svědomí,
když vůle již v bezvědomí?
A proto útěk další je v plánu.
Své duši již nevládnu.
Nevím jak dnešní den zvládnu,
vytvořila jsem si další ránu.
_____________________________________________
Tak dnes to je, proč by lidé mohli chtít utéct od něčeho, co je trápí. Tak snad se někomu zalíbí alespoň trošku.
ČTEŠ
Kapky Víry Kapky Bolesti
PoesiaJenom pár básní, některé nesou naději, jiné zase žal. Některé křičí, jak život bolí. A nevěří v zahojení ran, co život uštědřil. Jiné s klidem vypráví, že nějaká cesta se najde i v těžších situacích. Pouze prostá poezie.
