Kapky Víry Kapky Bolesti

Život

V mé mysli černo smutku vězí,
v tvých očích zase zlost vítězí.
Má hlava utekla zas někam snít.
Jako vlk v rudé srsti někam si výt.

Mít jeho volnost, moct v dáli běžet.
Ne tu tak se smutkem bezmocně ležet.
Ty mi jen vyčítáš můj další útěk,
já za to nemůžu, ten sen první utekl.

Proto utíkám, když něco bolí,
škoda je, že rány to nezhojí.
Sic si jen takto, zajistíš přežití.
Cenou je, že rána se poté zanítí.

Tvé oči němě mi vyčítají,
všechny mé chyby počítají.
Na laskavá slova pak nestačí.
A to nás oba vytáčí.

Se snem odešli i radost se smíchem.
Žal si tu zůstal, proto je viníkem.
Chyby mé mi to neodpáře,
možná i proto blednou mé tváře.

Odešla kouzla i čáry jsou pryč.
Sebou si odnesly i můj svobody klíč.
Co dělám tady, vždyť nemám tu být.
Snad to neznamená, že nenajdu klid.

Proč zase tvář mou kropí ty slzy?
Proč hezký život by měl končit tak brzy?
Já jinam patřím, jinak mám žít.
To je můj sen, tohle chci mít.

Ty kroky jsou těžké, ale naučím se chodit.
Nikdo za ruku mě nemůže vodit.
A sic můj úsměv nikdy nebude opravdový,
démoni mysli mé, jednou vyhladoví.

Cesta, co mám jít, duším pomáhat.
Svou ztrácet, pro jiné se namáhat.
Černý je plášť s rudou podšívkou,
na plášti, jak v ruce, kosa je výšivkou.
Ta kosa na plášti, ta kosa v ruce.
Symbolem je zvláštní instituce.