Chronicles Of Kath'edril: The Fifth Son [CZ]

/Kapitola 9./ Průzkum ruin

Již pátý den v kuse jsme byli na cestě. Kolem nás se rozprostírala krásná příroda. Mohutné stromy lemovaly naši cestu, vítr čechral jejich koruny. Z naší skupiny nikdo nemluvil. Vědci byly neustále zavřeni ve svých kočárech a nás, strážce, ignorovali. Izmael, Sova, Irina i já jsme se spolu nebavili. Nebylo o čem.

Z neustálého sezení na koni mě již bolelo pozadí. V ruce jsem třímal onu hračičku, kterou jsem dostal od Lovce, tedy vlastně Lovkyně. Nevím proč, ale přišla mi velmi povědomá, a tak jsem spadl do náruče svých vzpomínek.
_____________________________
Mladý dospívající Gino šel vedle svého otce. Před nimi se tyčily mohutné dveře, jenž vedly do útrob prvního krytu. Toto místo bylo archou Miléniovi a jeho skupině, když utíkali před hrůzami prvního otřesu.
„Milý synu, jsi již dost starý na to, aby ses vydal do krytu a dokázal, že jsi dospěl," usmál se Milénius a Gino jen hrdě vypjal ramena. „Půjdeš až do nejzazší místnosti, tam vezmeš předmět, který uznáš za vhodný a vydáš se zpět," řekl Milénius a otevřel ten mohutný kryt a Gino se neohroženě vydal vstříc dobrodružství.
Šel spletitými chodbami, které byly plné pavučin, ale také předmětů, které by mnozí nazvali artefakty. Šel dlouho, už ani nevěděl kolik je hodin, zda je den, nebo noc.
Po dlouhém pochodu a bloudění se dostal do veliké místnosti, ze které již žádná cesta nikam nevedla. Díky tomu usoudil, že je v nejzazší místnosti. Na stole uprostřed byl předmět - disk z první doby, který na sobě měl nějaké ornamenty. Mladý Gino to jen popadl a vydal se zpět.
______________________________
„Pátý zastav!" ozvalo se z prvního kočáru, což mě vytrhlo z víru vzpomínek. Zastavil jsem a vědci vylezli a začali se o něčem radit. Šuškali si něco mezi sebou a nakonec se k nám otočil Lindusis.
„Prozkoumáme tyto ruiny. Připravte se na procházku!" řekl jeho panovačným tónem, na který si prostě nešlo zvyknout. Poslušně jsem uvázal koně a kočáry zajistil. Sedl si a překontroloval jsem si zbroj, přičemž jsem si onen disk vložil na místo, kde původně bylo ono srdce awera.
„Jsme připraveni," informoval jsem Lindusia a všichni jsme se vydali k struktuře asi sto metrů od nás. Byl to obří obdélník. Na sobě měl nápis „Uruk s.r.o". Byl šedý a dalo se do něj vejít četnými vchody.
S každým naším krokem se ta struktura zvětšovala. Když jsme stáli přímo pod ní, byla snad dvacet metrů vysoká. Kolem vchodu bylo mnoho porostlých věcí a přístrojů, které jsem nedokázal pojmenovat. Vědci začali vše zkoumat a já jsem si prohlížel tuto výstavu první technologie. Po víc jak půl hodinové zastávce u vchodu jsme se dostali dovnitř a já užasl.
Ze stropu, stěn a zvláštních přepážek vyčuhovaly nějaké končetiny, ale nebyly z masa a kostí, nýbrž z kovu, chladného a mrtvého kovu. Mezi nimi byly zvláštní chodníčky, které na sobě měly různě tvarované kusy železa. Rozešel jsem se k tomu nejbližšímu chodníčku a jemně jsem přes něj přejel rukou a zjistil jsem, že je z trubiček, které se volně otáčejí.
„K čemu tohle sloužilo?" zeptal jsem se Ilyi vedle sebe, která jen užasle hleděla na velký prostor.
„K čemu tohle je? Tohle je Továrna, místo, kde se vyráběly všechny artefakty. Je to něco jako líheň technologických zázraků. Ty paže, co tu všude visí jsou známy jako „robotické paže" a podle spisů se daly ovládat z jediného zařízení!" začala se Ilya rozplývat a já se radši vzdalil.

Šel jsem dál. Kolem mě se linuly dopravníky, což byly ty chodníčky z trubek. Už jsem si myslel, že je to vše, co zde naleznu, ale na konci všech těch divných věcí jsem našel něco zajímavého. Byla to místnost ve výšce asi pěti metrů, ke které vedly schody. Ohlédl jsem se a nikdo si mě nevšímal, tak jsem dovnitř vešel.

Na stěnách visely přístroje, na kterých byl nápis „Out of Power". Visely jen tak na zdi a pod nimi ležely destičky s písmeny. Nemám tušení, co to tam dělá a proč to tam je, ale více než toto mě upoutala jiná věc. Vzadu v místnosti ležela mapa, na které byly různé čáry a tečky. Bylo to zvláštní. Jen jsem na ni zíral, pak šel ven a zavolal vědce, aby se na to přišli podívat

„Tak co jsi to tu objevil?" pronesl řečnickou otázku Baal a začal prohlížet onu místnost.
„Vypadá to jako nějaké řídící centrum. Tady asi monitorovali a dohlíželi na ty robotické paže..." začal si mluvit spíše pro sebe, když tu si všiml té mapy. „Tak to je něco!" zajásal a doslova se rozeběhl k té mapě. Začal si ji prohlížet snad ze všech možných úhlů.
„To, co jsi našel hledáme už velmi dlouho. Je to mapa všech prvních továren a center. Díky tomu rychleji najdeme to, co hledáme," řekl a opatrně tu mapu odtrhl ze stěny, sroloval a šel zpět do té obří haly. Já ho následoval.

Po dalších hodinách a hodinách prohledávání jsme se vrátili k našim věcem. Dobrou zprávou bylo to, že nám je nikdo neukradl, tou špatnou, že byl večer a neměli jsme oheň, takže jsme byli lehkou kořistí pro awery a jiné potvory.
Nelenil jsem a spolu s Irinou jsem se vydal pro dřevo. Šli jsme dál než jsem původně plánoval, protože v okolí té továrny nic nebylo.

Ale tahle naše procházka byla chybou. V dáli se v měsíčním svitu zaleskly oči. Ony nezaměnitelné oči plné nenávisti, chtíče a touhy zakusit lidské maso. Oči awera.

Tak jsem tady zpět^•^
Chyběl jsem vám? Ne dobře, doufám, že jste si užili kapitolu a budu rád za každou hvězdičku, nebo komentář.
Mějte se krásně
Xávi(≧▽≦)