S i ze mě dělá srandu. Byla už hodina učitel je asi slepej jak patrona, že si nevšiml tý rozmlácený židle. Naházel jsem si věci do tašky zvedl se a šel pryč.
„Ale ale Pane Juliáne vy jdete na zkoušení?"
„Ne!"
„A kam tedy jdete?" Měřil si mě podezíravím pohledem, ale pochybuju, že něco vidí.
„Pryč. Jsem utahanej a nemám náladu na to se učit!" Začínal jsem zvyšovat hlas. „uklidni se, uklidni se, nesmí na tebe přijít ten záchvat agrese." Šeptal jsem si, aby to nikdo neslyšel.
„Juliáne co se s tebou děje? Všichni učitelé si o tobě povídají."
„Se mnou nic není! Jo a mimochodem tu židli jsem zničil já."
Tu poslední větu jsem pronesl s takovým klidem, jak to jen šlo.
ČTEŠ
UNKNOWN
Teen FictionV noci mi zapípal mobil.....myslel jsem si, že mi píše bratr nebo nějakej kámoš....to sem se, ale hodně mýlil.....
