UNKNOWN

Část 17 unknown nebo stalker?

Po 53 minutách jsem dorazil na místo. Sedl jsem si na zem a opřel jsem se o zeď. Proč se máme setkat zrovna tady? Najednou se vedle mě objevila černá postava. Taky měla kapuci a šátek, měl ale ještě brejle takže jsem mu neviděl do tváře. Postavil jsem se, ale klopýtl jsem a slítnul jsem na něj. Byl celkem pohotovej chytil mě okolo pasu a já mu zabořil hlavu do hrudi. Byl o dost větší než já.

„P-promiň! Nechtěl jsem na tebe takhle spadnout!"

Hořeli mi tváře. Ještě že mám šátek.

„To je v pořádku lásko."

„Ty s tím asi fakt ne-"

Byl jsem přerušen uprostřed věty, protože si sundal šátek, brýle a kapuci. Byl krásnej, ale nepodobal se tomu klukovi z tý fotky. Selhal mi hlas.

„Ty jsi mě podvedl!"

„ Co to plácáš?"

„Ty nejsi můj stalker!"

„Řekl jsi můj?"

„N-ne t-to se ti jed zdálo."

„Ale notak zlatíčko, nebuď stydliví. Viděl jsem tě i nahého a ani jsi o tom nevěděl. Zažil jsem všechny tvoje výkyvy. Přede mnou se nemusíš stydět."

Zavrněl jsem mu do ouška a sundal jsem mu šátek s kupucí. Nelíbí se mi když se zahaluje.

„Ty jsi můj. A vždycky jsi byl!"