UNKNOWN

Část 12útěk

Otočil jsem se na patě a chystal jsem se otevřít dveře. Jít domů a pak nikam nejít. Najednou se před dveřma objevil někdo z učitelů, myslím, že ho máme na matematiku. Zatarasil mi dveře chytil kliku a nešlo otevřít. Tak dveřma to asi nepůjde. Zamířil jsem k oknu, otevřel ho, vylezl na parapet a skočil. Slyšel jsem vyděšené výkřiky. Byly jsme v druhém patře. Pro mé štěstí jsem dopadl na nohy a nic se mi nestalo. Ani jsem se neobtěžoval otočit, věděl jsem, že všichni stojí u okna. Rozeběhl jsem se pryč. Běžel jsem domů. Bylo 16:16. Šel jsem do sprchy a potřeboval jsem se trošku odreagovat. Tohle je vážně divnej den. Brácha má dneska noční a teď naštěstí spí. Myslím, že by měl odejít v sedm. Když jsem vyšel ze sprchy šel jsem si vybrat něco na sebe. Najednou se ozval bráchův mobil. ‚je brzo na to aby vstával.' jediný štěstí pro mě bylo, že jeho mobil byl v obýváku a ne v jeho pokoji. Šel jsem se podívat, kdo volá a nečekaně bylo to ze školy. Vypl jsem zvonění a vzal hovor.

„Dobrý den!"

„Dobrý den pane řediteli. Děje se snad něco, že mi voláte?"

„Ano děje!"

„A co?"

„Váš bratr utekl ze školy hned potom, co zničil židli a trochu i zeď a taky potom co přiznal, že má poměry s klukama. A když odcházel tak místo aby odešel dveřma vyskočil oknem z DRUHÉHO patra!"

„Cože?! To že zničil židli bych ještě pochopil, dokonce bych i pochopil, že přiznal ,že je na kluky, ale proč sakra skákal z okna?"

„A on nedorazil domů"

„Ne ještě ne. Doufám, že se mu nic nestalo."