Pohled Deku
Sedím ve tmě ve svém pokoji a brečím, chcete vědět proč?
„Kacchane j-á už ty tvoje urážky nesnesu! Ty asi nevíš jak mi to ubližuje!"sklopil jsem pohled k zemi a začal jsem brečet. „Cože si to řekl!" Rozeběhl jsem se do svého pokoje kde jsem se raději zamkl aby nemohl vejít do mého pokoje.„ Otevři ty debilní dveře Deku!"
Nechtěl přestat bušit na dveře a takhle pokračoval ještě půl hodiny.
Měl jsem mu to vůbec říkat?...
Rozbrečel jsem se Ještě víc. Půjdu se projít a vyčistit si myšlenky, od Kacchana.
Vyšel jsem z mého pokoje když v tom jsem narazil do Todorokiho který procházel kolem mého pokoje. „ow" chytil jsem si bolestí hlavu.„Promiň mi to Deku já tě neviděl vycházet ."„ já se mám omlouvat to já se nerozhlídl omlouvám se!"
„Slyšel jsem co se stalo, neudělal ti nic?" „... Omlouvám se ale budu muset jít." Rozeběhl jsem se abych nemusel odpovídat na tu otázku protože mi bylo zase do pláče.„Deku!pozor Kacchan!" Ale to už jsem dávno do něj vrazil.
„co si myslíš že děláš skrčku!" Chytil mě pod krkem a zvednul mě do vzduchu. Nemohl jsem dýchat. „Kacchane hned ho pusť na zem!" „jenom si vyřizuju účty ty teplouši jeden, každej ví že miluješ Dekuho."
vysmekl jsem se z jeho sevření a běžel rychle pryč.
Na pláži
Sedím tu na pláži a poslouchám to krásné šumění moře. Vždy mě to nějak uklidnilo.
„neměl jsem se stát hrdinou já to nedokážu, neměl jsem nikdy potkat Všemocňáka..." „Tak tohle si myslíš? Nemusíš být hrdina jestli nechceš ale ty schopnosti které máš pak budou zbytečný." otočil jsem se za sebe abych se podíval kdo stal za mnou „všemocníku!" Nemohl jsem z nej spustit oči ,,je to už na tobě co budeš chtít být, protože nechci někoho nutit do věcí které už nechce dělat." seděl jsem tam a jediné čeho jsem zmohl bylo koukání se do jeho očí „Potom se vrať."
Seděl jsem tu asi už půl hodiny a neměl jsem co dělat. „asi už půjdu. " zvedal jsem se když v tom mě někdo přirazil k zemi.
„Ten páprda má ale řeči. " otevřel jsem oči a byl tam jeden ze záporáků. „Hned ze mě slez!" „a nebo co uděláš." Nemohl jsem se hýbat a zároveň jsem nevěděl co mám udělat .„Proč se třeba nepřidáš k nám oni ti za to nestojí ani ten debilní Bokugo." „za žádnou cenu se k vám nepřidám!" „Tch, tobě ta huba ale mele, jestli to nepůjde po dobrém tak po zlém!" Díval jsem se do jeho očí ve kterých šel vidět vztek ale zároveň byli překrásné.
„Nech mě bejt!" Snažil jsem ho shodit ze mě „Kurva už konečně drž hubu, co tě umlčí?" „hh?" začal se ke mě naklánět až spojil naše rty.
Překvapilo mě to co teď udělal. Nemohl jsem si pomoct a kousnul se do rtu. „půjdeš po svých nebo tě mám svázat?"„kdybych si měl vybrat mezi těmahle dvěma,tak nechci ani jedno!"
Vzal si mě do náruče a takhle mě nesl celou dobu. Nebránil jsem se protože jsem furt byl zaskočený z toho že mě Políbil kluk.
Jediné co si pamatuju bylo že jsme šli do nějaké uličky ale to je jediné co si pamatuju pak jsem usnul.
Doufal jsem že mě půjdou moji kamarádi hledat...
Okey takže jsem začala novou knihu tak doufám že se líbí a omlouvám se když tak za chyby
A navazuje to trochu na děj anime😅
