Nikdy jsme se nehádali. Bylo to poprvý. A bolelo to..hodně.
Cesta probíhala potichu. Bylo to nepříjemný.
,,Promiň.'' řekl po chvíli cesty. ,,Ne, to já promiň. Neměla jsem na tebe tak vyjet.'' ,, Víš co? Co kdyby jsme na to zapomněli?''
,,Dobře.'' odpověděla jsem už trochu veseleji. Náhle se mi ale zatmělo před očima a já dopadla hlavou na okýnko.
***
Na čele jsem cítila něco vlhkého, nejspíš obklad, a ležela jsem pravděpodobně v posteli. Pomalu jsem otevřela oči a chtěla se posadit, ale šíleně se mi zamotala hlava a já se zaúpěním zalehla zpátky. ,,Aa..už jsi vzhůru, zlato? Jak ti je ?'' zestal se mě až moc povědomý hlas. ,,Kde..kde to jsem?'' ,,V hotelu na našem pokoji. Vzpomínáš?'' Pomalu jsem se dívala okolo sebe..letadlo-hotel-Norsko-koncert-M&G-hádka-tma..blik cvak přijem! ,,A-aha..?'' ,,No nic..tady máš snídani.'' Podal mi tác a lehl si vedle mě. Já jídlo však odložila na stolek, přitulila se k Martymu a opět usnula.
Martin
Usnula. Opět. Měla by se najíst, ale nemám to srdce ji budit. Je to moje zlatíčko. A když spí tak je nejvíc roztomilá, úplné aww..myslím že polud by mě teď někdo viděl, pošle mě na psychynu. Nakonec jsem jí vlepil pusu na čelo a odebral se do světa duhy a poníků.
ČTEŠ
Neighbours(FF Martijn Garritsen)
Fanfiction(Pozastaveno na dobu neurčitou) Jsem obyčejná 16ka z Kanady. Můj život se ale rapidně změní, když se přestěhuju do Nizozemska a seznámím se se svým novým sousedem... 🥇-#martingarrix (3. 9. 2020)♡
