Neighbours(FF Martijn Garritsen)

💊're you okay?💊

▪two weeks later▪
April
Už celých 6 dní je mi totálně blbě. Nic nejím a do oběda klečím u záchodu. Mám pocit, že to má co dočinění s Norskem, ale snažím se to zahnat za hlavu. Je mi 17, nemůžu být těhotná!!..nebo můžu? Jsem už z toho fakt zoufalá. Martin si taky neví rady a Zayn, se kterým si padli do oka, mi taky se snaží pomoct. Občas za námi zajde i Alex(nová kámoška), ale má dost problémů doma, jelikož se jí rozvádí rodiče, takže nemá moc čas. No a rodiče jsou na rok na služební cestě, takže o ničem neví a doma jsme jenom tři(myslím Zeeho, ofc)
,,April, už to trvá celkem dlouho. Měla bys jít za doktorem.'' Radil mi za dveřmi Zee. ,,Dobře no, ale až odpoledne. Teď mám rande se záchodem.'' Odpověděla jsem otráveně, načež jsem opět hodila šavli. Zajímalo by mě, co tak ještě můžu zvracet, když sotva sním 1/10 rohlíku denně..

***
,,Ap, ať to bude cokoliv, budu stát při tobě.'' Pokusil se Marťa o úsměv, ale bylo na něm vidět, že je taky trochu nervózní. ,,Ale co když..no..ty víš..'' nedokázala jsem si to připustit. ,,Že bys byla těhotná?'' Zasmál se zepředu Zayn. ,,Hele pokud vím, tak ses nabídl, že snama celej rok budeš a neodjedeš, dokud se rodiče nevrátí.'' Odpověděla jsem mu posměšně. ,,Víme svoje, tak mlč.'' Okřiknul ho Marty a hladil mě po paži.
Zastavili jsme před nemocnicí a všichni jsme vystoupili. Klepala jsem se jak ratlík, bála jsem se výsledků.

***
Po tom, co jsem doktorovi vysvětlila všechny příznaky, mi udělal ultrazvuk, ale nechtěl mi to ukázat. Snažil se zachovat si kamennou tvář, ale cukaly mu koutky. Chcu u sebe mít Martina..

***
,,Takže..'' vyšel ze dveří doktor a culil se jak sluníčko na hnoji ,,..kdo z vás je otcem?'' Podíval se na kluky, podal mi snímek a se mnou to málem seklo.
,,Já!'' Ozval se Martin mezi tím, co mi utíral slzy. ,,Gratuluji paní Lisnar.'' S těmito slovy se otočil a zmizel v ordinaci.

***
Celou cestu zpět jsem zírala tupě před sebe a až doma, když jsem dosedla na pohovku, to na mě všechno dolehlo a já se naplno rozbrečela.
Co až se to dozví rodiče?
Jak budou reagovat, až přijedou domů a uvidí mě s dítětem v náručí?
Přijmou skutečnost, že jejich 17ti letá dcera je matkou, nebo mě vystěhují?
A co Martin?
Přijmou to u něj, nebo skončí taky jak bezďák?
Tyhle otázky se mi honily hlavou a já jimi byla tak zaujatá, že jsem si ani nevšimla Zeeho vedle mě. V ruce držel sklenici okurků. ,,Dáš si?'' Optal se z úšklebkem. Nejistě jsem si vzala jeden a do hodiny jsem spořádala další 3 sklenice. V tu chvíli se domem rozezněl zvonek a mě zamrazilo, když ve dveřích stála mamka s úsměvem na tváři. Ten jí ale klesl, když spatřila na stole snímek ultrazvuku s mým jménem. Po chvíli nepříjmného ticha vyslovila větu, které jsem se nejvíc obávala...