Dvojí život [ Twilight Sága ]

Upír!

Dny uplynulo rychle a nadešel čas pohřbu, neměla jsem žádné příbuzné, proto jsem šla na pohřeb jenom já a kluci z rezervace, ale i Carlisl. Byl tam i kněz, který nám pronesl smutnou, ale překrásnou řeč, takhle by si to máma určitě přála, po jeho mluvení se začala rakev pomalu spouštět do hrobu a všichni miě přišly povzbudit, když byla rakev na dně jámy, vzala jsem jednu kytici a hodila jsem ji do hrobu, poté kluci začali hrob zahrabávat. Když už z jámy nebyl vidět ani kousek, postavily na vršek pamětní desku se jménem mojí mamky. Na vrch, na hrob jsem položila druhou kytici, věnec s nápisem vzpomínáme a zapálila jsem svíčku, byl to velmi krásný pohřeb, ale také nejhorší co jsem kdy zažila.

Po pohřbu mě Jared odvezl domů a já si musela zabalit svoje věci, protože jsem měla druhý den odjet do domova dětí. Sbalila jsem asi tři kufry, nic jsem tu nechtěla nechat, když jsem dobalila poslední věci, byl už večer. Jared odjel do rezervace pro kluky aby se střídaly na hlídce mého domu.
Asi v osm jsem si dala večeři u které jsem prohlédla rodinná alba a vzpomínala na časy kdy naše celá rodina byla spolu. V devět jsem do slova skoro mrtvá spadla na postel a okamžitě jsem usnula, ten den, to brečení bylo to na mě hodně náročné.

Druhý den mě vzbudil budík, školu mi vychovatelka na dnešní den omluvil, já jsem se tedy jenom nasnídala, upravila se a vyrazila se všema věcma ke dveřím, když jsem je otevřela, za dveřmi stál Jared, ihned mi pomohl s věcma a naskládal mi je do mého auta, rozhodl se že mě doprovodí, proto si sedl na místo spolujezdce a mohli jsme vyrazit. Dětský dům ležel na druhé straně městečka Forks, byl trochu u lesa. Když jsme před domem zastavily, že dveří vyběhla postarší paní a vydala se naším směrem:

"Ty musíš být Adél, že ano? Já jsem tvoje vychovatelka Diana. Moc ráda tě poznávám"

"Já vás taky."

Ta se rozešla k domu a ukázala nám že máme jít za ní, dovedla nás do pokoje, který byl jenom pro jednoho, byla jsem ráda že aspoň nebudu mít spolubydlící. Ten pokoj, ale nevypadal moc dobře, stěny byly oprýskané, podlaha studia, některé skříně byli rozbité a postel vypadala že se každou chvíli rozpadne.

"Všechny ostatní děti jsou ve škole, bude to pro tebe lepší, aspoň se tu můžeš porozhlédnout."

S těmito slovy odešla a nechala mě v pokoji s Jaredem. Vzala jsem si svoje věci a naskládala je do skříně, poté jsme se šli podívat po pozemku, měli tady menší ohniště, skleník a bazén. Když nadešel čas objedná, oba dva jsme šli do jídelny, vypadala jako školní, jenom byla o trochu menší. Jídlo nevypadalo moc vábně, stejně jako ve škole, byla to hrachová kaše s vajíčkem a párkem, dost divně to smrdělo, tak jsem se rozhodla že dneska asi budu držet dietu.

Někdy po čtvrté hodině se v domově začali scházet ostatní děti, já jsem byla radši na pokoji a přes mobil mi kamarádka Lucy poslala zápisky, všechno jsem si opsala a napsala jsem i domácí úkol, který jsme měli mít. Ještě jsem si s ní zavolala:

"Ahoj Adél, jak se máš?"

"Jo jde to, ikdyž ten dům nevypadá moc dobře, radši bych bydlela ve svém."

"No, vždyť tam budeš jenom spát a jinak budeš venku, ne?"

"Nó to nevím, o víkendech asi budeme dělat nějaké práce, zalévat a obkopávat zeleninu, možná sekat trávu a další"

"Aha, ale ty vychovatelka jsou aspoň milé ne?"

"Od svého příjezdu jsem je neviděla, potkala jsem jenom jednu, Dianu a mluvila celkem milé, ale znáš lidi" ( v tom jsem uslyšela zvonek)

"Hale promiň už musím jít, nejspíš nás volají k věčeři"

"Jo, aha tak ahoj a užij si to tam, zbývají ti tři měsíce než ti bude osmnáct"