Dvojí život [ Twilight Sága ]

Útěk

Carlisl
Musíme něco vymyslet, abychom Adél zachránily, ale co? Už to mám musíme se s ní spojit přes Jarda, pak něco vymyslíme. Doběhl jsem do auta a nejrychlejším tempem jsem dorazil k hranici, označující rezervaci. Nečekal jsem dlouho a z domu vyběhl Sam.

Sam:
"Ahoj Carlisle, co tu děláš?"

"Potřebuji mluvit s Jaredem"

" O co jde?"

" Jde o Adél, ARo ji unesl"

Hned co jsem to dořekl, vyběhl z domu i Jared:

" Jak ti můžu pomoci?"

"Potřebuji aby ses s ní spojil a zeptal se jí jestli má nějaký plán nebo jestli ji máme zkusit zachránit"

"Dobře"

Jared se začal soustředit.

Ve Volteře
Adél
Jane si dala pauzu a šla se najíst, nevím jak dlouho tohle ještě vydržím, když v tom jsem ucítila volání Jareda a i jeho zprávu:

" Adél, jsi v pořádku? Máš nějaký plán nebo pro tebe máme zajít?"

" Jo jsem v pořádku, plán zatím nemám, ale určitě pro mě nechoďte, nechci aby se vám něco stalo"

Spojení s Jaredem se přerušili, jaký bych mohla mít plán, mám nápad, ruce mám sice v řetězcích, ale né zakryté, musím zkusit použít svůj dar.

Soustředila jsem se zatím na kamínek přede mnou začal se vznášet, tak jsem zkusila jestli ty řetězy nepovolí začali vrzat a i povolovat, když v tom jsem někoho uslyšela na chodbě, Jane, jde sem, vešla dovnitř s novým odleskem červené barvy na očích, počkala jsem na správnou příležitost a odtrhla jsem se z řetězů a Jane jsem do nich přivázala, ale postihla mě křeč to ne, mu.. Musím to zvládnout! Vzala jsem kousek svého oděvů a zavázala jsem jí oči, bolest ustala juchů, musím se odsud nenápadně dostat, vyšla jsem ven, ale venku mě někdo srazil, byl to Demetri.

" Tati."

" Běž tudy pak doleva a zase doleva, dostaneš se tak z hradu"

"Proč mi, ale pomáháš?"

"Nechci aby mučily moji holčičku, mám tě rád, ale teď mě musíš praští, musí si myslet že jsem ti nepomohl"

"Mám tě ráda"

Praštila jsem s ním o zem a utíkala jsem tudy kudy mi řekl, vyběhla jsem z hradu a zamířila rovnou do lesa, utíkala jsem ze všech sil, ale sílí mi zbývalo, dlouho jsem nebyla na lovu, musela jsem si najít nějaké zvíře, jinak bych mohla zabít člověka, našla jsem nějakou srnku rychle jsem jí vypila a pokračovala jsem v cestě, přeplaval jsem moře a vyběhla znovu do lesa, když v tom mě něco mohutného a chlupatého zastavilo, vlkodlak, jsem ve Forks, podívala jsem se na vlka, černý kožich:

"Same!"

Vykřikla jsem radostně, vlk se v tu ránu proměnil v člověka v Sama. Objala jsem ho a kdybych mohla plakát tak se rozpláču. Přiběhl tam i Jared, dala jsem mu z radosti pusu. Ale co teď Volturiovy už určitě zjistily že jsem utekla a pronásledují mě.

" Jarede, nemůžu tu zůstat, musím odsud pryč"

" Já vím, mám pro tebe do tou, ale i špatnou zprávu, od chvíle co ses proměnila v upíra jsem pátral, pátral jsem po něčem co by ti mohlo pomoc a taky jsem našel, jeden prastarý kmen objevil rituál, který tě zbaví upírství, ale přemění tě na vlkodlaka."

Cože já a vlkodlak, přijít o upírství, o svůj vzácný dar, ale kdybych se stala vlkodlakem, už by mě nepronásledovali, nemohly by s tím nic dělat, ani by mě nemohly proměnit zpátky na upíra.

" Já vím Adél že je to velké rozhodnutí, ale musíš si pospíšit, nesmějí vědět že si tu byla"

" Beru to"

" Co-cože?"

" Já to beru, jestli to znamená přestat utíkat před nimi tak tu o beru"

" Bylo by dobré, kdybys to řekla Cullenů"

" Fajn"

Došli jsme na konec rezervace kde už byla celá rodinka Cullenů. Čekali na to až přejdu hranici a začali mě objímat.

" Musím vám něco říct"

" Slyšeli jsme a stojíme vždycky za tvým rozhodnutím, ať už je jakékoliv"

" A mám jednu podmínku ( otočila jsem se na Jareda ) budeš mě doprovázet"

" Dobře jak chceš, Same? Můžu?"

" Bude lepší když bude mít ochranu, můžeš"

" Děkuji"

Ještě ten den jsme se se všema rozloučily a vyrazily jsme na cestu, věděli jsme že to bude nebezpečné, ale museli jsme ji podstoupit, jelikož to byla jediná moje záchrana a také mých přátel.

Jela jsem na Jaredovi, aby nikdo nezachytil můj pach jeli jsme každý den, a v noci Jared odpočíval mezitím co jsem já měla jlídkh a někdy jsem si ulovila srnku, měli jsme sebou i batoh s jídlem pro Jareda, aby celou cestu netrpěl hlady.

Trvalo nám asi týden než jsme dorazily na místo, tato smečka taky bydlela v rezervaci,ale upíry tam neměla, dojeli jsme k hranici, sletla jsem s Jareda a před námi se objevily tři vlkodlaci, Jared si s nimi nejspíše o něčem jako třeba to už e přicházíme v míru. Pak se i s Jaredem proměnily na lidi, ty tři vlkodlaci byli nějak stejně stáří jako Sam.

" Co tu chcete?"

" Přijeli jsme požádat o proměnu"

" Proměnu? A koho"

" Tady Adél"

" Proměna není jen tak pro každého šamanka musí zjistit zdali jsi toho hodna"

Přivedli postarší paní, která přišla až ke mně přešla i hranici a šáhla mi na čelo, zobrazil se mi moje vzpomínky, jak jsem pomohla nějakému klukovi vstát když upadnul, jak jsem se starala o moji mamku a další různé dobré skutky. A pak řekla rozsudek:

"........ JSI TOHO HODNA !...."