Dvojí život [ Twilight Sága ]

Závěrečný Souboj

Poté co mi to Renesmé ukázala, jsem konečně pochopila, pohladila jsem jí po vlasech a stoupla jsem si.

" Takže co máte v plánu, jaký vyhrát bitvu?"

"Nechceme souboj, chceme si jenom promluvit"

Řekl rychle Carlisl a poukázal nám všem ať ho následuje e do další místnosti, bylo tu plno upírů, já jsem radši šla jako poslední, když jsem vstoupila, všichni se na mě otočil a zasyčeli.

" Jenom klid vážení, tohle je Adél, další moje adoptovaná dcera"

Řekl Carlisl.

" A proč má plášť a oblek Volturů?!"

Zeptal se jeden a to už jsem se slova schopila já.

" Já vím že vás mé oblečení odpuzuje, ale věřte mi že s Volturiovými už nechci nikdy mít nic společného, utekla jsem od nich, nechtěla jsem bojovat proti mé rodině, ani proti vám. "

" A proč jsi se k Volturiům vůbec dostala?"

Zeptal se ten samý.

" Když jsem byla člověk, v mých deseti letech mě opustil otec a já zůstala jenom s matkou, která bohužel trpěla rakovinou, zemřela, mě neproměnil nikdo z Cullenů, ale Victorie a ještě k tomu nechtěně, ve svém starém domě jsem objevila, kde by se můj otec mohl nacházet, u Volturiům, vydala jsem se k nim a mého otce našla, Demetriho, rozhodla jsem se s nimi žít až do této chvíle"

" A ty jsi schopná bojovat, proti svému otci?"

" Bojovat nebudu, mohla bych vás ještě více ohrozit, kdyby Aro zjistil že jsem se vrátila srm, mohl by vás všechny v vraždit, jen aby dostal mě"

" A proč jsi pro něho tak vzácná?"

Rozhlédla jsem se po místnosti, uviděla jsem stůl u televize, ukázala jsem tím směrem ruku a ukazováček abych jim ukázala kam se mají dívat.

" Podívejte, můj dar je velmi vzácný, nikdo ještě nikde neviděl upíra s takovýmto darem" ( začala jsem se zpátky dívat na lidi)

" A jaký je tedy tvůj dar?"

" Telekineze"

Stůl se začal zvedat že země až byl úplně ve vzduchu, některým se zatajil dech. Pomalu jsem ho zase začala dávat na zem.

" Díky tomu že jsem u Volturiů byla trénovaná těmi nejdrsnějšími upíry, jsem svůj dát vytrénovala k dokonalosti, dokážu manipulovat věcmi bez toho, abych se na ně dívala, stačí mi j we nom na něco pomýšlet a stane se to, ale také čím větší úsilí tím víc jsem vysílená"

" A proč tedy s námi nejdeš a rovnou ho nezabiješ? "

" Nechci být jako on, on, který se smrtí spolupracuje"

" K žádnému boji dojít nemusí"

Oznámil znovu Carlisl.

" Ale s ním jdou i Arovy svědci , nejdou si promluvit, jdou nás zabít, ne Carlaile, to já vás žádám o boj"

" Budeme bojovat!"

Řekli postupně všichni. Začalo se pomalu stmívá a atmosféra začala stoupat, odlehčily jsme to tím že si půjdeme udělat táborák, s Benjaminem jsme měli nastarosti jo připravit.

" Tak se předveď" poškádlil mě.

Jenom jsem se uchechtla a letěl na něj kmen od stromu , jentaktak stačil uhnout, za tím prvním letěli další tři, poskládali se do kola, pak přilétli malinkatý kamínky, uvnitř kruhu ze dřeva utvořily kruh z kamenů a pak se sem z okolí začalo slétávat dřevo na podpal.