Silent love

★4★

V následujících dnech byl Bakugou mnohem víc hovorný nez předtím. Pomalu se mi otevíral, i když to pro něj nebylo vůbec lehké
Aspoň tak jsem to vnímal já. Asi ho utěšoval fakt, že to nikomu nemůžu říct. Rád jsem ho poslouchal, líbil se mi jeho hlas. Klidně bych ho vydržel poslouchat celé dny.

Jednou, když jsme se na večer vraceli domů, se mě zeptal na dost nečekanou věc. Pozval si mě do své oblíbené kavárny. Radostně jsem přikývl, taková nabídka se přeci neodmítá! Už dlouho ho mám rád mnohem víc než kamaráda. Nepočítám s tím, že by to mohlo být vzájemné, ale i tak jsem pořád jen člověk a pořád v to doufám. Občas si představím, jak mě drží v náručí, jak mě líbá nebo jak vedle sebe ležíme v posteli.... Ale jsou to jen představy. Je malá pravděpodobnost, že by se to mohlo stát. Jsem s tím smířený. V životě mě potkali i horší věci, než je neopětovaná láska.

Popravdě jsem netušil, co si mám do té kavárny vzít na sebe. Nakonec jsem si vzal úplně obyčejné rifle, triko a na to mikinu. Proč bych to měl přehánět? Ještě jsem si upravil vlasy. Budu je muset obarvit, už mi jdou trošku vidět odrosty. Pak tu byl ještě jeden problém. Nevěděl jsem, co s Hoshim. Nechtěl jsem ho nechávat samotného. Vzal jsem ho teda taky, snad bude Bakugou mít nějaký nápad.

A ukázalo se, že měl. Nechal Hoshiho u svých rodičů a my jsme vyrazili. Několikrát mě ujistil, že bude všechno v pořádku a taky, že jeho mamka není tak milá jak se zdá. To druhé jsem mu nechtěl věřit.

V kavárně nám objednal. Moc se v kávě nevyznám, ale naštěstí tam měli v nabídce i cappuccino. A bylo výborné. Měl jsem ho se šlehačkou a posypané skořicí. Měl jsem co dělat abych to nevypil na ex. Zničehonic se začal Katsuki smát. Nechápavě jsem se na něj podíval. Nahnul se ke mně přes stůl a utřel mi šlehačku ze rtů, přičemž si olízl prsty. Cítil jsem, jak se mi hrne do tváří krev, tak jsem honem uhl pohledem. Věděl jsem, že se určitě červenám.

Najednou jsem ucítil na své ruce teplo. Podíval jsem na něj. Jen se usmál a ruku z té mojí zase sundal. Začal něco vykládat, ale já nemohl přestat myslet na to, jak hezky jeho dlaň hřála a jak byla jemná.

Potom jsme zašli pro Hoshiho a doprovodil si nás domů. Pustil jsem Hoshiho domů a otočil jsem se na Katsukiho. Díval se na mě

„Dobrou noc, Kirishimo."

Přikývl jsem a s úsměvem odešel domů. Zase se mi o něm zdálo.