Silent love

★10★

Z pohledu Kirishimy:

Byl jsem v kavárně první. Posadil jsem se a nervózně čekal. Všiml jsem si ho hned. Koukal jsem dolů, nechtěl jsem se dívat na ten jeho nasraný výraz. Bylo mi akorát do breku. Přisedl si a spustil. Kupodivu mluvil docela tiše.

„Jak si to kurva představuješ?! Nejdřív se vytrácíš z domu, pak se chováš divně, vyhýbáš se mi. Tak co to má do prdele znamenat?! Teď sis zmizel a píšeš, že nemůžeš. Máš někoho jiného, že?!"

Zavrtěl jsem hlavou. Slzy jsem měl na krajíčku.

„Já tě miluju Kirishimo. Ale ty máš očividně lepšího."

Podíval jsem se na něj a zavrtěl hlavou. Jen si odfrknul. Najednou se zvedl a odešel. Překvapeně jsem zamrkal a rozešel jsem se za ním. Byl docela daleko, musel běžet. A mě nezbývalo nic jiného. Běžel jsem za ním, ale neměl jsem takovou výdrž. Po cestě jsem si utíral slzy. Takhle to nenechám skončit. Doběhl jsem ho a vydýchal se. Položil jsem mu ruku na rameno, ale sundal mi ji. Chytl jsem ho za ruku a nedopustil jsem, aby se mi vykroutil. Otočil se na mě. Měl uslzené oči.

„Co po mně ještě chceš kurva?!"

Smutně jsem ho pustil a sklopil hlavu. Šel dál.

„Miluji tě." špitl jsem tiše.

Překvapeně se na mě otočil a došel ke mně.

„Jak....?"

Objal mě a já jeho. Všechno jsem mu vysvětlil a od té doby jsem mu už nic netajil. Miluji ho víc než cokoliv.
_______________________________________________
Jen pro vysvětlení. Ty dny co jsem byl pryč, jsem býval u doktorů. Naplánovali mi, že budu mít protézu, která mi umožní mluvit. Jenže všechno chce čas a nez jsem se zhojil a naučil znovu všechno, co jsem ztratil kvůli autonehodě, tak to trvalo. Jsem moc rád, že na mě Bakugou počkal.  Je moje hvězda. Září jen pro mě a dokud budu žít, tak nevyhasne.

~The End~