Silent love

★6★

To čekání mi přišlo hrozně dlouhé. Hoshi byl v ordinaci, já seděl v čekárně a snažil se nebrečet a Katsuki přecházel po místnosti. Nakonec si ke mně sedl a rukou překryl tu mou. Byl to zase ten super pocit, ale teď jsem nad tím neměl čas přemýšlet. Bál jsem se o svýho pejska. Bakugou si mě po chvíli k sobě přivinul a objal mě. Pevně jsem svíral jeho tričko a rozplakal jsem se mu do hrudi. Naposledy jsem brečel, když jsem se probral v nemocnici a tam mi sdělili, že to rodiče nepřežili. Nechtěl jsem přijít o někoho dalšího, koho mám rád.

Když se otevřeli dveře, odtáhl jsem se od Bakuga a vyslechl si doktora. Naštěstí nejsou Hoshiho zranění nějak extrémně vážná. Má naražená žebra a zlomenou přední packu. Z bezvědomí už se probral. Byl jsem šťastný tak, že to nejde ani popsat. Až, když mi doktor předal mého miláčka a řekl mi co a jak ohledně péče o něj, jsem se podíval na Katsukiho. Měl úplně promáčené tričko. Začervenal jsem se. Radostně jsem mu vlepil pusu na tvář, ani jsem si neuvědomil co dělám. Podíval ses na mě a já sklopil pohled. Tohle jsem přehnal....