Ale...Ja Sa... Bojím [MooTTem]

~10~

Pohľad Kláry:
Asi všetci viete, čo sa mi stalo. Mala som nehodu, ale ja som ju nespôsobila. Ja som si dávala pozor. To ten týpek. Išiel veľmi rýchlo aj keď videl, že som bola už na prechode pre chodcov. Bol to silný náraz, ale vďaka Bohu som to prežila. Síce som bola asi dva dni v kóme, ale prežila som. Mám za mnou chodí každý deň. Aj dnes je tu. Netvári sa najšťastnejšie. ,,Klári, potrebujem ti niečo povedať." Ajaj, toť neznie dobre. ,,Čo sa stalo?" Spýtala som sa neisto. ,,Vieš ako tvoj brat išiel na tábor, a dnes mi volal, že mám ísť do Prahy." povedala mamka potichu, akokeby mi nechcela ublížiť. ,,Prečo?" Spýtala som sa neisto. ,,Tvoj brat si tam našiel priateľa." Pozrela som sa na ňu nechápavo. Si zo mňa robí srandu? ,,Čože? Nechápem..." ,,Ja viem, aj ja som z toho mimo, ale povedal mi, že tam prišli aj ostatní chalani, a s niektorými bol kamarát, ale boli tam aj zlí chlapci. A s takými sa dostal do kontaktu. Povedal mi, ževraj ich - Samka aj s tým jeho priateľom uniesli a Sama vraj aj obťažoval." Vyliala zo seba mamka. Nechápala som tomu. ,,A po mne chceš čo?" Spýtala som sa jej neisto. ,,Ja budem musieť ísť do Prahy, ale ty tu tuším máš ešte týždeň ostať, tak za tebou bude chodiť babka s tetou Ok?" Len som prikývla. A potom niekam odišla.

Pohľad Sama:
Som rád, že mám takých dobrých kamarátov:
Niko - vie vždy podporiť a nestráca nádej,
Dušan - vždy nás zabaví svojimi vtipmi,
Honza - tiež dokáže vždy zabaviť,
Vita - tiež je veľmi priateľský a má skvelé nápady.

Som rád, že mám takých kamarátov. A samozrejme s Matym chodím. Milujem ho a asi aj on mňa. Teraz som sa vrátil späť k Nikovi a Matymu,  ale policajt tu už nebol. ,,Kedy povedal ten policajt, že je pojednávanie?" Spýtal som sa Matyho. ,,Říkal jen něco ve style, že se nám ještě ozve." Aha, tak nič. ,, Poďme do chatky." Navrhol som. Chalani prikývla a vydali sme sa smer naša chatka. Ostatní tábornici sa na nás celkom zvláštne pozerali. Mne to ani nevadí. Vošli sme do chatky a všetci si ľahli na posteľ. Mary niečo zašepkal Nikovi do ucha a ten iba prikývol a odišiel. Neviem čo chce mäty robiť. Keď Niko odišiel Mäty si na mňa sadol a ukázal na moje pery. ,,Můžu?" Spýtal sa. Neviem, dlho som nikoho nebozkal a bojím sa,že mi nejako ublíži. Pokrčil som plecami a prikývol. Mäty sa priblížil a ja som zavrel oči. Tak tri dva jedna a je to tu. Znova cítiť tie jeho krásne pery na tých svojich. Znova som sa chytil do ich sladkých pascí. Začal som mu bozky jemne oplácať, ale nakoniec sa to strhlo vo vášnivé bozkávanie. Zašiel som Matymu pod tričko a jemne hladkal jeho brucho. Začal mi jemne vzdychať do bozkov.

Pohľad Nika:
Maty mi řekl ať čekám před chatkou a nikoho nepouštím dnu.  Vím o co mu jde. Chce si se Samem užít.  Chápu ho. Je mi celkem líto, čo se jim stalo. Není to snadné. Vím čím jsi prošli. Co jse divíte? Já to taký nemněl v životě lehký. Chcete vědet co se mi stalo?

Flashback:
Dnes jedu na tábor, jedu tam spolu se svími spolužáky a nějalýma učitelkama. Mám pokoj s Michalem a Matoušem. Michal je celkem milej a zábavnej. Matouše nemám rád. Pořád mně jenom šikanuje a mláti. Je mi z něho zle. Vošli jsme na izbu a zjistili sme, že jenom jedno okno že čtyř se dá otevřít. Je to celkem blbé, protože je léto. A cez den je klidně i 30°C! S únavou idem si lehl na postel a odpočíval. Matouš odešel někam pryč a Ján ostal na pokoji sám s Michalem. Btw lidi bylo nám tak 14 max. 15. ,,Psst, Niko, spíš?" Spýtal sa ma Michal. ,,Mne, ale jsem celkem unavený z cesty, tak alespoň oddychuju." Odpovedal som mu. ,,A věříš mi?" Nechápal jsem o čo mu jde. ,,Áno, a co chceš dělat?" Spýtal som sa ho. ,,Nic, jenom mi věr." Řekl a přišel je mně blíž. Sedl mi na nohy a ruce mi chytl a přitlačil o posteľ podemnou. V té chvíli jsem absolútně nič nechápal. Co to dělá?

Pohľad Michala:
Niko jse mi už od detstva líbi. Je milý a hezký a mám ho rád. Teď je moje šance. Řekl, že mi věří. Doufám, že to neposeru. Sedl jsem si na jeho nohy a ruce mu přitlačil ku posteli. Je tak strašně na sežrátí Když nic nechápe. Přiblížil jsem sed xichtem blíž a kdyby neležel na posteli tak couvne do zadu.  Tak ho Michale, je čas, teď, nebo nikdy. Dál jsem mu své rty na ty jeho a on sa na mňa pozrel  ako na vraha. Je pravda, že jsem pár lidí zabil, ale teď to neřešme. Začal jsem ho vášnivě líbat. Jeho rty byli dokonalé a chutnali po jahodách. Co jsem ale nečakal byli, že do izby vtrhla naše třídni. Odthnul jsem se od Nika, který už mal v očích slzy. Přišla ke mě a řekla: ,,Co tohle mělo znamenat?!" Zeptala se mě i se strachom i s hněvem v hlase. ,,Pani učitelko, ja nevím co to do mně vjelo, moc se omlovam, já jsem si neuvědomil, čo dělám..." Už i já jsem brečel.
End od flashback

Jou jou ľudia! Dnes síce len kratšia časť, ale za chvíľu, čo to píšem idem do školy. Ja viem smutné. Ale plus je, že tu máme aj flashback! Vaša Dada
Love ya ❤❤

(916 slov)