o 8 měsíců později
Přehodila jsem si vlasy na druhou stranu a opřela se o auto Stacy. Vůbec jsem nevěděla, co jí trvá tak dlouho. Odběhla si před pěti minutami jen pro kabelku.
Z mého čekání mě vyrušilo zvonění telefonu. Rychle jsem pro něj sáhla do kapsy v domnění, že by to mohl být on, ale byla to Caroline.
"Ano?" z telefonu se ozve hihňání doprovázeno nějakým hlasem v pozadí.
"Caroline?" řeknu důraznějím hlasem a hihňání přestane.
"No kde jste, Emily?" zeptá se mě. Pootočím hlavu ke dveřím domu Stacy a uvidím její obyvatelku přicházet směrem ke mně s rukama hrabající se v její kabelce.
"Už jsme na cestě." odpovím a povzdechnu si. "Dobře. Čekáme." potom telefon ohluchne a já ho vrátím zpět do kapsy.
"Dobrý, můžeme jet." řekne Stacy když ke mně dojde. "Co ti trvalo tak dlouho?" ptám se mezitím co obcházím auto. "Musela jsem si přemalovat rty." řekne jako kdyby to byla samozřejmost. Uchechtnu se a otevřu dveře auta.
Když nastupuju, Stacy už startuje a poupravuje si zrcátko.
Pustím písničky z rádia a se Stacy si pobrukujeme. V klubu, který teď docela dost často navštěvujeme, jsme za chvíli. Vejdeme dovnitř zadním vchodem, protože klub patří Alexovi bratranci.
Je tu šero a někde poletují barevná světla. Je tu taky mírně zakouřeno. Brad, Alex, Caroline i Noah sedí v našem obvyklém boxu.
"No konečně!" uklíbne se Alex když přijdeme ke stolu. Stacy protočí očima a posadí se vedle Caroline, která sedí vedle Alexe. Uprostřed sedí Brad, vedle něj Noah a já si sedám vedle něj na kraj. Kdyby si k nám chtěl sednout někdo další tak už bychom tu byli jak sardinky.
"Ahoj, puso." vřele se usměju abych se nemusela uklíbnout nad tím oslovením a políbím ho. "Ahoj." pošeptám a položím mu ruku na stehno.
Chvíli si povídáme, co jsme dělali poslední dva dny, protože jsme se neviděli.
"Jdeme k baru?" zeptá se Alex a opře si hlavu o rameno Caroline. Ta se pousměje a sklopí pohled. "Jo." odpovím a zvednu se. "Chceš zase pít?" zeptá se mě podráděně Noah. Kouknu na Stacy, která na mě kývne. "Musíme si přece užít poslední den prázdnin." řekne ta modrooká blondýnka, která je pro mě posledních osm měsíců nejlepší kamarádkou. I Caroline samozřejmě, ale ta je s Alexem jako jeden, takže kam jde Car tam jde Alex a obráceně.
Vydám se s Stacy k baru jako první. Objednáme si panáky a čekáme na ostatní, který se jetě na něčem domlouvají. Teda, soudím to podle toho, co vidím. Z baru jde totiž krásně vidět na náš box.
"Rozejdeš se s ním?" zeptá se mě Stacy. "Víš, že nemůžu." odpovím ji. "Tolik jsi se změnila, ale přitom jsi pořád stejná." uchechtne se a já popadnu malou skleničku, kterou právě teď barman položil na pult. Kopnu panáka do sebe a požádám si o dalšího. Stacy mě napodobí. Vidím, jak už přichází ostatní.
"Pomohl mi teď těch pár měsíců a miluje mě." řeknu ji. "A miluješ ty jeho?" podívám se na Stacy, která na mě zvedá obočí. Obrátím svou hlavu zpátky, protože jsme tu už všichni.
Noah mi obmotá ruku okolo pasu a vřele se na mě usměje. Kadý si něco objedná a já se mezitím porozhlížím po baru.
Zabloudím pohledem k parketu, kde nějaká dívka tmavé pleti s dlouhými černými vlasy vášnivě vlní boky a pohazuje svými vlasy. Je až omamné koukat na to, jak ji hudba pohlcuje a ona nevěnuje pozornost ničemu jinému. Z ničeho nic se na ni ze zadu nalepí nějaký postarší kluk také tmavé pleti. Zprvu se leknu, že ji obtěžuje, ale na dívčině tváři se rozlije úsměv.
Taková kravina a mně to přišlo nádherný. To, že ho poznala aniž by se musela otáčet. Bylo vůbec něco takového možné? Poznala bych Noaha kdyby mě objal ze zadu?
Poznala bych Valentina kdyby mě objal zezadu? Oči se mi zamlží a na něco si vzpomenu.
Najednou se na mých bocích objevily něčí ruce. Polekaně jsem pootočila hlavu a uviděla Valentina. Stiskl mi boky a já zaklonila hlavu a mírně si ji opřela o jeho rameno.
"Co to děláš? Někdo nás uvidí. A to by nebylo moc dobré! Ninušce by to někdo nahlásil!" zažvatlám jako pětileté dítě a následně se tomu zasměju. Valentin se zamnou také zasměje, nejspíš mé opilosti.
"To mi je jedno." zašeptá a přitiskne svůj rozkrok na můj zadek. Slastně zamručí a já si zkousnu ret a začnu se mírně kroutit.
"Tohle nedělej nebo tě tady na místě přede všemi ohnu." zavrčí mi do ucha. Cítím tlačivý pocit v podbříku a zvláštní pocit v břiše. Znovu se zakroutím a on mi opět stiskne boky.
"Už jsem ti řekl, jak moc ti sluší tyhle šaty? Měla by jsi takový oblečení nosit častěji, máš krásný tělo." dlaněmi mi pohladí boky. Mé tváře přímo hoří. Vážně mi dává komplimenty ten nejhezčí kluk na kole?
Zamrkala jsem a potřásla hlavou. Ruku jsem natáhla na pult a zapila další panák. Noah se bavil zrovna o fotbale s Bradem a Stacy opět nabalovala mladého barmana, který tu je skoro pořád. Já zalítla ale pohledem k Alexovi a Caroline. Byli spolu krásní.
A mně z toho najednou přišlo blbě.
"Omluvte mě." vymanila jsem se z pod Noahovi ruky a zaběhla na záchody.
Zavřela jsem za sebou kabinku a nahnula se k míse. Nic ze mě ale nevyšlo. Uchechtla jsem se nad tím. V mém nitru se při tom ale opět něco zlomilo. Vzpomněla jsem si opět na něj.
Ikdyž je to několik měsíců nedokážu na něj zapomenout. Byli jsme spolu tak málo. Nebo mi to tak aspoň přišlo. S Valentinem totiž čas utíkal rychleji a mně až později došlo, jak moc jsem ho milovala. Jak moc mi chyběl. Jak moc...
Nemohla jsem. Padla jsem na kolena a rozbrečela se. Nevěděla jsem jestli na něj vůbec budu schopná zapomenout. Kdo mi tu pomáhal nejvíc byla Stacy. Bylo mi to blbé říct, ale Noah byl pouze nahráda. Nejdřív jsem si to neuvědomovala. Až po čase, kdy jsem je pořád v něčem srovnávala.
Ano, Noah byl romantický, ale u Valentina to bylo takové hlubší. Ano, Noah byl hodnější, ale u Valentina jsem byla jediná na koho byl. Ano, Noah je poměrně dobrý v sexu, ale nikdy to není jako s Valentinem.
Bylo toho hodně, ale nechtěla jsem Noaha opustit, protože jsem věděla, že mu na mě záleží a nejspíš by ho zdrtilo kdybych ho opustila. Je to vlastně hrozně křehký kluk.
Byla jsem zmatená a nevěděla jsem, co přesně dělat. Bála jsem se. Bála jsem se samoty.
Jetě aby ne když tu při mně ani nebyla má vlastní máma. Za těch osm měsíců tu byla tak čtyřikrát.
Mou takovou mámu mi dělala Rachél. Skoro každé dva týdny si na mě udělala čas a zašli jsme na oběd. Bylo to od ní moc milé. Povídala mi o tom, jak Christian nechce přiznat, že mu Valentin chybí, ale chyběl. Nechtěla jsem se ptát na nějaké otázky...
Třeba kde Val je, nebo s kým. Přeci jen jsem se s ním rozešla já, ale Rachél jako kdyby věděla. Říkala, že se jim měsíc neozýval, ale že ji momentálně volá skoro každý týden a zní mnohem lépe a uvolněji. Vždy mi to lámalo srdce.
Místo toho abych poslouchala, jak se má, jsem si dokola pouštěla jeho hlasovou zprávu a pokaždé u ní brečela.
Stejně jako teď. Slyšela jsem pouze své vzlyky a hluboké nádechy. Také v pozadí tlumeně hlasy a hudbu.
"Emily?" dveře se zavřou a já můžu slyšet podpatky.
"Zlato." Stacy zaklepe na dveře od mé kabinky a já zavzlykám. Otočím se a otevřu dveře. Stacy se v nich objeví a poklekne ke mně. Natáhne ruce a já ji padnu do náruče.
Stacy je jediná před kým pláču, aspoň se snažím. Přes ty měsíce bych řekla, že jsem se trochu změnila.
"To bude dobré." šeptá mi do vlasů a hladí mě po nich. "Nebude. Tak moc mi chybí. Moc ho-" zarazím se a pozvednu hlavu. "Miluju ho?" zeptám se. Stacy se zasměje. "Já nevím, zlato, miluješ ho pořád?" dá hlavu na stranu a já ji pohlédnu do očí.
"Já nevím." odpovím do ticha.
tak je to tu!! Druhý díl, jak jsem slíbila.
Hrozně moc děkuju jetě jednou za všechny ohlasy u prvního dílu a doufám, že tento se vám bude líbit stejně!
