VA-Bojovná morojka

Bojovná morojka 35

Dimitri BelikovSkvěle jsem se bavil, když mi Mason vyprávěl, jak byl za Lissou a ona mu celá vynervovaná pověděla, že by neměl raději chodit dovnitř, protože Rose je úplně na prášky a je s ní k nevydržení. Přes varování stejně vešel dovnitř a prý našel Rose sedět u skříně jako hromádku neštěstí.Její nervozita docela uklidnila tu moji. Zkontroloval jsem si obsah kapsy a vydechl. Snad to dopadne, tak jak jsem chtěl.Když se blížila smluvená hodina, tak i na mě dopadala nervozita a snažil jsem se nasadit masku strážce, abych se uklidnil a neprozradil Rose víc než bude nutné, dokud nenastane čas. Manažer mě ujistil, že všechno zařídil k jejich naprosté spokojenosti a já doufal, že vše proběhne podle plánu a nic nenaruší náš krásný večer.S klukama jsem čekal v hotelové hale a snažil se vnímat jejich uklidňování. Bože ještě nikdy jsem nebyl tak nervózní.Když vešla, tak jsem oněměl. Byla nádherná. Vlasy jí kromě pár pramenů, které měla seplé na hlavě, splývaly po zádech. Na sobě měla krásné tmavě zelené šaty s širokými spadlými ramínky stříbrné barvy a zdobenými stříbrnými kamínky zářících ve světle a rozevlátou sukní. Na nohou měla černé lodičky a jediné, co jí zdobilo byl prsten od její babičky a náramek od něj. Jinak nic. Ona sama byla nad všechny šperky světa.Přešel jsem k ní, chytil jí za ruku a přitáhl si jí, abych jí mohl políbit. Vypadala omámeně a na rtech měla lehký úsměv než nakonec z lehka kývla. Spustil jsem její ruku, ale nepustil ji. Pomalu jsem se rozešel ven, kde na nás už čekalo auto a ona kráčela za mnou. Volnou rukou neurčitě mávala ostatním na rozloučenou, ale ani se na ně nepodívala. Dívky schovávaly úsměvy do rukou a jen nás sledovaly. Všiml jsem si i několika jiných lidí, kteří nás pohledem vyprovázely, ale příliš jsem je nevnímal. Nebyli hrozba. Několik dam mělo na tváři jakýsi sentimentální a dojatý výraz a jejich oči se leskly.

Rosemarie MazurováAbsolutně jsem netušila kam jedeme a Dimitri mi to nechtěl osvětlit. Sledovala jsem ho slepě jako noční můra světlo, ale bylo mi to jedno. Následovala bych ho klidně i do pekla. Vystoupili jsme u nějakého parku a Dimitri ještě sdělil tiché instrukce řidiči, který se někam rozjel. Byla jsem zmatená. Co tu děláme?"Projdeme se?""Jistě."Chytila jsem ho za ruku a s potěšením cítila jak si propletl prsty s mými."Kam jdeme?""Dimitri...""Je to překvapení.""Tak. Dimitri, nemuč mě. Kam mě to bereš?""Bude se ti to líbit.""Dimitri!"Frustroval mě a moc dobře to věděl. Nejraději bych mu ten samolibý výraz z tváře smázla, ale zůstala jsem tiše a rozhodla jsem se vyčkávat. Přerazit ho můžu kdykoliv potom. Kochala jsem se krainou kolem, když se Dimitri najednou přesunul za mě a zakryl mi oči."Jestli chceš hrát: "Hádej kdo jsem?", tak tě musím upozornit, že vím, že jsi to ty, soudruhu?""Ne, tohle v plánu nemám. Jen nechci, abys viděla překvapení dokud nebudeme na místě.""Dobře.""Teď pomalu kráčej kupředu. V cestě ti nestojí žádná překážka a chodník je krásně rovný. Na jakoukoliv případnou překážku tě upozorním.""Jestli spadnu, tak si to vypiješ."Zasmál se a jeho dech mě polechtal na krku. Váhavě jsem před sebe dala nejprve jednu nohu a pak druhou. Po chvilce jsem si zvykla a kráčela jsem už o něco jistěji."Jak dlouho? Jsem docela nervózní z toho, že nic nevidím."Hned na to ruce z mých očí zmizeli. Snažila jsem se mrkáním přivyknout oči na tolik světla. Byli jsme na ulici lemované obchody a kluby a všude bylo tolik světla až z toho bolely oči. Bylo tu taky několik palem a pak obrovské ruské kolo."Páni.""Jmenuje se High Roller a tam teď půjdeme."Cítila jsem jak mě chytil za ruku a táhl mě blíže, ale já nemohla odtrhnout zrak od toho nádherného osvětleného ruského kola. Ale jak...?"Jak jsi věděl, že miluju ruská kola?""Na svém prohlížeči máš v pozadí obrázek ruského kola, stejně jako na tapetě na notebooku, který máš ve škole a taky pokaždé vzdychneš, když nějaké vidíš. Stejně jako jsi to udělala před chvilkou, když jsi viděla tohle. A navíc..co bych to byl za přítele, kdybych nevěděl, co máš nejraději?"Hned jsem se na něj nadšeně vrhla a zuřivě ho políbila. Myslela jsem si, že už ho nemůžu milovat více, ale bylo jsité, že jsem se pletla, protože čím déle jsem ho znala, čím déle jsem ho měla, tím víc jsem ho milovala."Pojď."Společně jsme přišli a Dimitri přešel k obsluze zatímco jsem se kochala tím pohledem. Něco si šeptem sdělili a Dimitri mě pak zavedl do jedné z kabinek, kterou obsluha za námi hned zavřela, přestože by se sem vešlo ještě minimálně dvacet lidí. Po chvilce se atrakce dala do pohybu a čím výš jsme byli tím víc se nám odhalovaly krásy Las Vegas jako na vyblýskaném stříbrném podnose. Přistoupila jsem blíž ke sklu a kochala se tím pohledem."Páááni. To je krása, Dimitri. Viděl jsi už někdy něco tak krásného?""Pokud nepočítám tebe, tak ne."Otočila jsem se na něj a objala jsem ho kolem pasu a složila si hlavu na jeho hruď. Teprve teď to bylo perfektní. Všimla jsem si, že Dimitri je trochu napjatý, ale netušila jsem proč. Přemýšlela jsem, že se zeptám, když mě najednou pustil, chytil za ruce a otočil celem k sobě. Na tváři měl vážný výraz. Stalo se něco?"Dimitri?""Rose...moje milovaná Rozo, tohle jsem si v hlavě plánoval už dlouho a i když jsem se snažil ve své hlavě poskládat nějaký scénář, proslov o mé lásce k tobě, tak žádný nedokázal vyjádřit, co k tobě cítím, protože to co k tobě cítím nejde ani slovy vyjádřit..."Srdce hrozilo, že mi vyskočí z hrudi, jak zběsile tlouklo. Dělo se to, co si myslim, že se děje? Musela jsem si neustále připomínat, abych dýchala, protože jsem napětím ani nedýchala a opravdu jsem se nechtěla sesunout Dimitrimu k nohám právě v tuhle chvíli."...a proto to zjednoduším na jednu jedinou otázku. Miluju tě víc než si umíš představit...."Pustil jednu moji ruku, aby mohl něco vytáhnout z kapsy, ale ta druhá stále byla v jeho sevření."... princezno...sultánko mého srdce...Rosemarie Meryem Mazurová..staneš se mojí ženou?"Otevřel sametovou krabičku a tam byl ten nejkrásnější prsten jaký jsem kdy viděla. Byli to tři kroužky spojené do jednoho. Ten uprostřed měl ve svém středu tři veliké kameny. Ten prostřední byl největší a další dva o něco menší jinak byl vyskládaný kamínky kolem celého svého obvodu."Ty víš, že ano, Dimitri. Ráda si tě vezmu. Nic na světě mě neučiní šťastnější."Rychle se postavil a než jsem se vzpamatovala, tak mě mocně objímal. Zabořila jsem mu obličej do krku a cítila jsem jak mě s rukama kolem pasu zvedl a zatočil. Musela jsem se zasmát."Jsem, tak šťastný, Rozo. Ani nevíš jak."Chtěla jsem mu říct, že to cítím úplně stejně, že nikdy jsem nedoufala, že by se něco takového mohlo stát, že o tomhle jsem už dlouho snila, ale nedal mi příležitost. Jen, co jsem otevřela pusu, tak mě políbil. Chtěla jsem protestovat, protože jsem mu ani nestihla říct, jak moc ho miluju, ale nakonec jsem se podvolila a jeho vášnivý polibek mu oplácela zatímco jeho ruce klouzaly po mých zádech. To jak mě svýma rukama hladil mě připravovalo i o zbytek myšlenek až jsem nedokázala myslet. Kdyby se mě teď zeptal kdokoliv jak se jmenuju, tak jsem si jistá, že by ze mě vylezlo něco jako: "Eh???", nebo něco podobně pitomýho.Když mě konečně nechal polapit dech, tak jsem dýchala jak po maratoně. Ale byla jsem spokojená. Nikdy mě neomrzí líbat ho."Miluju tě, Dimitri Belikove.""Miluju tě, Rose Mazurová. Musím si to užít dokud to jde. Za chvilku budeš Belikovová.""Mazur-Belikovová si chtěl říct.""Cokoliv tě učiní šťastnou."Sledovala jsem jak svými dlouhými prsty jemně vytáhl drobný kroužek a nasadil mi ho na prst. Pozvedla jsem ruku, abych si ho mohla pořádně prohlédnout. Byl nádherný.

Dimitri BelikovJednou rukou mě objímala kolem pasu a druhou měla zvedlou a pozorovala prsten na její ruce. Byl jsem neuvěřitelně šťastný. Ona mi řekla ano! Nejúžasnější dívka...mladá žena na světě mu řekla ano! Již brzy bude jeho. Podle zákona i před bohem. Bude nosit jeho jméno a pokaždé, když se někde představí, tak každý bude vědět, že je jeho, že ta nádherná bytost řekla ano zrovna jemu.Společně jsme sledovali celé Vegas a kochali se jeho noční krásou. Když jízda skončila, tak jsme se vydali na procházku. Cítil jsem se jako kdybych vyhrál v loterii, když jsem viděl jak všichni muži v okolí zírají na moji Rozu s jasným chtíčem v očích, než se otočí na mě a probodávájí mě pohledem. No jo, máte smůlu. Tahle je moje.Noční Vegas bylo nádherné. Zářivé, lesklé a třpytivé. Rose z toho byla unešená a byla tak veselá, že vedle mě skoro poskakovala jako malé dítě. Byl jsem z toho šťastný dokud jsem si nevšiml jedné dívky jak nás mobilem vyfotila a hned něco zuřivě psala do mobilu."Rozo?""Ano, lásko?"Otočila se na mě s širokým úsměvem a mé srdce radostí zaplesalo."Co kdybychom to oslavili spolu s ostatními?""To je výborný nápad!"Zavolal jsem řidiči a ten tu během chviličky byl. Díky bohu, protože jsem zahlédl několik novinářů, jak se k nám ženou. Pomohl jsem jí do auta a hned jsem chytil jednoho z těch opovážlivců, co se snažil nacpat snad až do auta, za límeček jeho příšerné pestrobarevné košile co měl na sobě. Ten si, ale nedal pokoj a hned se pustil do mě. Ignoroval jsem ho. Tohle jsem neměl za potřebí."Jaké je vaše jméno? Je pravda, že máte vztah se slečnou Mazurovou? Jak dlouho se znáte? Co říká její rodina na to, že má vztah se svým bodyguardem?"Ten chlap byl horší než štěnice. Zahleděl jsem se na něj tvrdým pohledem a on o krok ustoupil. Věnoval jsem mu opovržlivý pohled a nastoupil jsem dozadu k Rose. Auto se ihned rozjelo a novináři za námi. Rose se zachvěla a objala se rukama, rychle jsem si vysvlékl sako a dal jí ho přes ramena."Děkuju.""Lepší?""Mnohem. Proč nám nedají pokoj, Dimitri?""Vůbec si jich nevšímej. Tihle lidi nemají svědomí ani žaludek. Napíšou cokoliv jen proto, aby se ty nesmysly prodávaly.""Nenechme si od nich kazit večer. Tak co, můj snoubenče? Políbíš svoji snoubenku nebo ji necháš smutně koukat?"Musel jsem se pousmát. Tohle jsem na ni miloval. Když něco chtěla, vzala si to nebo o to prostě bez servítek požádala a já jsem neviděl důvod proč jí to nedát. Sklonil jsem se k ní a políbil ji. Během chvilky jsem se ztratil ve známé chuti jejích rtů. Bylo to jako přijít po dlouhém únavném dni domů a spokojeně si vydechnout nad představou, že má člověk už splněno a nic už nemusí.Odtáhla se a položila mi svojí hlavu na hruď a já ji objal. Byl jsem úplně spokojený a nic na světě mi nemohlo tenhle pocit vzít. Ona, turecká princezna, královská morojka, jeho osobní anděl a jeho milovaná Rosemarie Meryem Mazurová...teď byla jeho snoubenka!Moje snoubenka..."Rozo?""Hmm?""Děkuji." ...Za to, že jsi.Zvedla se ze mě a zadívala se na mě. Byla zmatená. "Za co?""Však ty víš."

ooOoo"Dimitri?""Ano?""Děkuju.""Za co?""Však ty víš."

ooOooUsmála se na mě a přikývla. "Vím. A zdá se, že i ty.""Kéž bych to pochopil dřív, kéž bych se nesnažil držet zpět. Ubližoval jsem ti a proč? Protože jsem se příliš bál toho, že mi řekneš to o čem jsem si myslel, že je pravda.""A co to bylo?""Že to bylo jen tím náhrdelníkem, že ke mně necítíš, to co já k tobě.""Ach, Dimitri....""Miluju tě, Rose. Víc než umím vysvětlit. Když jsem tě viděl poprvé...byla jsi tak nádherná a od té doby tě nedokážu dostat z hlavy a abych pravdu řekl, tak už hrozně dlouho ani nechci.""Jak dlouho?""Od doby, co ses na mě poprvé usmála.""Víš proč jsem ti říkala soudruhu?""Protože se ti to líbilo?""Ano a když už jsme u toho pořád se mi to líbí. To, ale nemyslím. Myslím před tím, když jsme kolem sebe jen našlapovali.""Nevím.""Pokaždý, když jsem řekla soudruhu, chtěla jsem ti tím říct miluju tě.""Nečekal jsem, že řekneš něco tak romantickýho.""Nezvykej si na to. Pokud to někomu řekneš, tak to popřu."Rychle jsem jí políbil na rty a otevřel jsem dveře od auta. U auta už stál chlapík v hotelové uniformě s deštníkem v ruce. Vystoupil jsem a pomohl z auta i Rose. Záblesků fotografů jsem si nevšímal a držel Rose u sebe schovanou v mém saku. Naštěstí na ni nebylo moc vidět. Z jedné strany jsem byl já a z druhé ten chlápek s deštníkem.